Ohodnoťte svého lékaře

Znáte to, jdete k lékaři a je to tragédie. Mizerný výkon. Nebyl ani příjemný, dlouhé čekací doby, a nakonec jste nedostali to, co jste si přáli.

Odcházíte s jistým pocitem frustrace, a tak ze zvyku, jak lajkujete svoji restauraci nebo píšete recenzi na nějaký divadelní kus, najednou ve vás vyvstane touha napsat i něco ošklivého na toho lékaře. A tady trh zareagoval a máte spoustu serverů a možností, kam ta ošklivá slova napsat.

Jsou lidé, kteří se pokoušejí o jakous takous recenzi, krom emocí ještě udávají nějaké konkrétní údaje a snaží se o jakous takous objektivitu.

A pak jsou prostě lidi, kteří se potřebují jen virtuálně vyzvracet. Každý, kdo je trochu aktivnější ve veřejném prostoru, tohle halt nějak musí snést. Konec konců, i já jsem si nechal vytvrdnout hrošinu ve veřejném prostoru od nejrůznějších epileptiků s IQ 80 a absolvovanou vysokou školou života.

Jako libertarián a zastánce svobod bych byl prudce nekonsistentní, kdybych teď, jako někteří z mých kolegů lékařů, bojoval za to, aby se recenze na lékaře zakázaly. Ale trochu kolegy i chápu: Často je to hnusné, zraňující a nefér. Dokonce pár kolegů z Prahy si všimlo, že často píší profily, které nemají nic společného s pacienty reálně navštěvující danou ordinaci – a tady je podezření, že se recenzí využívá i v nekalém konkurenčním boji. I tomu se ovšem těžko zabrání, pokud nechcete sáhnout k nedemokratickým nástrojům.

V České republice máme tu ohromnou výhodu, že pracujeme v sociálně dost vyloučené lokalitě, takže faktory konkurenčního boje jsou anulovány. A nakonec, na severu jsou k nám lidé velice smířliví (děkujeme). Nicméně v Německu jsem se stal v poslední době terčem nějakých útoků, které nemohu nechat bez povšimnutí.

Na hodnocení typu: „personál celkem jde, ale lékař turbozmrd“, se velmi obtížně reaguje, a ještě hůře si z toho lékař vezme zpětnou vazbu, co konkrétně se pacientovi nelíbilo. Kategorii vyzvracečů tedy řešit nebudeme. Pak jsou tady lidé kompletně frustrovaní centralistickým modelem zdravotnictví – tzv. nárokáři, kteří si v hlavně vysnili nějaký nárok na cosi, a k té konfrontaci s realitou došlo bohužel právě u nás v ordinaci. Klasicky někoho táhnou svaly na zádech a s pocitem, že by měl dostat okamžitě masáž, a ještě by mu měla pojišťovna poslat limuzínu se šampíčkem a jahodami cestou na masáž a zpět, se vydají k praktikovi, aby zamávali kartičkou pojištěnce.

Pojišťovny dávají jasný limit, kolik toho můžete předepsat, a pokud hranici překročíte, dostáváte tučné pokuty. Tak si prostě tyto metody chráníte pro ty nejnemocnější. Ale v recenzích vás začnou babky častovat různými adjektivy, jedna dokonce veřejně vyhrožuje, že se jedná o zanedbání péče a že nás bude žalovat. Do dnešního dne jsme od jejího právního zástupce nedostali nic. Ale pachuť bezmoci a hlouposti zůstává. Já tento systém nevymýšlel…

Jindy zase přichází 35letý alkoholik na preventivní prohlídku. Výsledky sdělíme, zhrozíme se nad jaterními enzymy a radíme redukovat spotřebu ethanolu. Klient se dožaduje opakovaných testů na cholesterol. Nejradši by každé 3 měsíce měřil cholesterol. Když se ho překvapeně ptáme, proboha co ho k tomu vede, odvětí se sebevědomím afrického diktátora: protože mi záleží na mém zdraví a vy MUSÍTE vyhovět klientovi. Musím ho opravit, že mým klientem je pojišťovna, a ta v rámci preventivních prohlídek určuje, co a jak často se testuje; cokoli nad tento rámec sice můžeme udělat, ale už to bude na pacientovu vlastní úhradu. A nakonec, pokud to myslí se svým zdravím vážně, radil bych začít alkoholismem a nevypít denně flašku vodky. Odchází agresivní a naštvaný a už píše recenzi, kde se v rámci alkoholového opojení dost nešikovně střelí do kolene a tvrdí: Lékař mi nemá co kecat do mého alkoholismu a bude stanovovat přesně výsledky, jaké chci já a kdy chci já, protože jsem pojištěný a mám na to právo. Do mého zdraví mi ale mluvit nebude, hrozný lékař, hnus, nedoporučuji, nikdy více, ruce pryč od takových lékařů. 

Jiná slečna píše: Otřesný zážitek, mizerná kvalita, přicházím s rýmou, ani plíce si neposlechl, ani na cétéčko mne neposlal, ani antibiotika nepředepsal. Nedoporučuji. Nejhorší lékař, jakého jsem zažila. Na jednu stranu jsem fakt upřímně rád, že jsme neudělali jediný průšvih, na kterém by se někdo doopravdy mohl pořádně zaseknout. Na druhou stranu si zase říkáte: proč nejsou někde servery, kdy by lékaři mohli zveřejňovat recenze na pacienty? Proč zákon chrání ID pacienta, ale nechrání ID lékaře? Proč bych třeba nemohl denně literárně rozmáznout ty největší polointeligentní Troglodyty? Otřesný zážitek pacientů je pro vás zajímavý, ale co s otřesnými zážitky nás lékařů a našich sestřiček?

Co třeba takhle?

Pan Vomáčka, 45: Před týdnem řidší stolice, dnes přichází se sklenicí od okurek (sic!) plnou hnědého obsahu a dožaduje se laboratorního rozboru, aby věděl, jaké má složení bakterií v tlustém střevě.

Daniela Mráčková, 1994: Přichází s klíštětem na L koleni, klíště tam má již 4 hodiny, zde na dovolené, bydlí v Drážďanech, klíště si vyndat nemohla, máme ho vyndat my a poslat na komplexní vyšetření, abychom zjistili, o jaký druh se jedná, jestli má toxické sliny a jestli není nakaženo, abychom z toho vydedukovali, čím je potom nutné ji přeléčit. Oznamujeme, že tento proces není v žádných doporučených postupech, že neznáme pracoviště, které by to dělalo, a rozhodně jsme si jistí tím, že toto nezaplatí žádná zdravotní pojišťovna. Pacientka šokována tím, že nás vůbec nezajímá, co všechno jí hrozí, že jsme složili Hippokratovu přísahu a že bychom měli postupovat vědecky, abychom ji mohli adekvátně léčit. Opakujeme, že doporučené postupy se zakládají na vědecky vyzkoušených a ověřených metodách a doporučené jsou především proto, že fungují. Pacientka stále šokovaná, že na periferii mimo Drážďany je civilizace teprve v plenkách a děláme pravěkou medicínu. V tento okamžik se ve mně zapíná škodolibý skřet a nabízím: Klíště pečlivě a něžně vyjmeme, zabalíme do močové zkumavky za sterilních kautel, na žádanku napíšeme: „Ixodes ricinus suspecta, patient complicata cum insufficientii supratentorialis“*), nebo něco podobného, a radím jí, ať okamžitě jede do Dresden na Universitu, na ústav entomologie, a tam už dostane kafe a plný servis.  Této slečně jsme bohužel za recenzi nestáli, protože na tu bych se obzvláště těšil.

Pan Neumann, 54: Vchází do dveří se slovy: Hele, doktore, potřebuji lázně! Odpovídám: Hele, Neumanne, já dovolenou! To týdne se od nás odregistroval s tím, že lékař by se měl chovat slušně.

Herr Müller, 63: Přichází 30 min po pracovní době s tím, že viděl světlo, a tak si říkal, že nemám co dělat, takže se sem vloupá a bude požadovat okamžité vyšetření. Říká: Doktore, to bude jen rychlovka. Odvětím: Moc se omlouvám, ale musím odjet, mám ještě domluvenou další schůzku a už na mne čekají. On agresivně: Dyk se můžete jen kouknout, mám tu už dva měsíce flek, jako co vám to udělá, když se kouknete? Okay, smířlivě pokývnu hlavou, takže JENOM kouknout? On: Ano ano. Sundá si kalhoty, ukáže mi pigmentový flek na stehnu. Pokývám hlavou a říkám: Tak děkuji a na shledanou. On: Co to teda je? Vyšetříte to? Odstraníte to? Je to smrtelné? Proč to vzniklo? Jak se to léči? Opět se na odchodu otáčím: Pane Müller, tvrdil jste mi, že jediné, co chcete, je, abych se podíval, a to jsem vám splnil. Nyní ode mne chcete kompletní diagnostiku a poučení a terapii. Podle mne jste bezohledný, sebestředný manipulátor. Pokud chcete služby, vezměte si termín a přijďte v pracovní době.  Recenze: Lékař mne odmítl vyšetřit, mohla to být rakovina anebo borelióza, lékař, který se vůbec nezajímá o své klienty, by tuto práci neměl dělat a měl by vrátit diplom!

Frau Schädlich, 65: Zaléčena valtrexem pro jasnou erupci pásového oparu, druhý den v polední pauze se vloupá do ordinace (která byla zamčená, ale využila odcházející pacientky a vklouzla otevřenými dveřmi do ordinace a pak do místnosti pro personál, kde sestřičky jedly oběd), hodila jim na stůl krabičku s léky a řvala: Co jste mi to předepsali, po těch lécích je mi úplně blbě!!! Navíc jsem doplácela 13 euro, a ty byste mi měli dát, protože je to vaše chyba! Vylezu z kanclu, beru ji k sobě na vyšetřovnu se slovy: Holky necháme najíst, zaslouží si pauzu, celý den na recepci, 80 lidí za dopoledne, mají toho dost, takže teď mi na ně nebudete řvát, řvěte na mne. Zklidní se, předepisuji jí Brivudin a kontrolu za dva dny. Za dva dny přichází s povýšenou arogancí. Ptám se jí: Tak co, byly tyhle léky lepší? Odpovídá: Pche… po té předchozí hrůzné zkušenosti s vaší léčbou jsem je radši vůbec nebrala. Doporučuji jí jiného lékaře. Nejlépe od včera. Nikdo ji nechtěl a nikdo ji nevzal, takže jsme ji léčili ještě rok. Konečně si našla někoho, kdo ji vezme, a minulý týden se od nás odhlásila. Recenze: Nekompetentní lékař, pochybné postupy, hrubý na pacienty.

Příběhů bych mohl napsat stovky. Uvedu vaše jména, vaše údaje, vykreslím do sebemenších podrobností, jací jste exoti. Ale ne, to by bylo porušení zákona. Tak nám nezbývá než si traumatizující zážitky nechat pro sebe. Jedno ale vězte. Na menších městech se všichni lékaři známe a informace si vyměňujeme. Nedoufejte, že pokud poškodíte našeho kolegu, snadno se dostanete k nám. V případě ohrožení života samozřejmě pomůžeme vždycky, ale jak se ukážete jako toxický pacient, prostě budete mít velký problém, aby vás jakýkoli kolega registroval. To je nakonec naše jediná obrana proti tomuhle zvrhlému hodnocení lékařů.

*) Podezření na kousnutí klíštětem u komplikovaného pacienta s mozkovou nedostatečností