Děti nehloupnou, akorát odborníci neví, co chtějí!

Nedávno bylo ministrem školství zvěřejněno "desatero" proti hloupnutí českých dětí. "Nové" metody výuky zaváděné od 90. let stylem "všechno bylo špatně" si nakonec vynutily nutost státních maturit a testování žáků základních škol. Budeme nakonec švindlovat i statistiky?

Nechci zde, jako laik, polemizovat o správnosti, či škodlivosti všechmožných změn až experimentů, kterými musely naše základní a střední školy od devadesátých let projít, ale právě jako laik si můžu dopřát pár neodborných poznámek či výtek.

Veškeré změny ve vzdělávání našich ratolestí vyústily nakonec v zavední institutu státních maturit (formu nechť posoudí jiní) a nyní dokonce i v testování úrovně dosaženého vzdělání po 5. a 9. třídě základní školy. Předpokládám, že všechny ty "zahraniční" metody vzdělávání, počínaje všemožnými multimediálními pomůckami typu módních interaktivních tabulí, přes jetšě modernější projekty, až po všemi pády skloňované RVP, které nakonec museli po večerech smolit sami kantoři, navíc většinou vůbec nepřesvědčeni o jejich smysluplnosti (aby nakonec vznikly nové osnovy, které se podobají těm původním jako vejce vejci a liší se pouze barvou skořápky), asi nebudou to pravé ořechové, když se musí žáci testovat. Stejně jako odněkud zavlečená doktrína, že Česko má malé procento maturantů a vysokoškoláků.

Myslím si, že děti nehloupnou. Akorát tzv.odborníci, zaslepeni statistikami a výzkumy "předních světových univerzit" už dvcet let experimentují s našim školstvím a vlastně nevědí, co chtějí. Výsledkem jsou přemrštěné požadavky především na objem učiva, které je nutné zvládnout již na základní škole. Spousta učiva se přesouvá ze středních škol na základní, z druhých stupňů na první. Tempo, kterým se zvyšuje především kvantita a dosažitelnost informací, nelze přece kopírovat do nárustu požadavků na žáky a studenty. Jak se říká, všeho s mírou, jak z pohledu množství, kvality i času. A nakonec ještě někdo zasvěcený prohlásí a ostatní opičkují, že děti hloupnou. Disponujeme vůbec srovnáním s úrovní před dvaceti lety?

Jenom jeden příklad. Nechci polemizovat např. s tím, kolik se mají děti učit cizích jazyků, a kdy se s jejich výukou má začít. Přesvědčen jsem ale o tom, že někdy méně je více. Že důkladná výuka pouze jednoho světového jazyka (angličtina) je více, než rozmělnění času a potenciálu dětí na výuku jazyků dvou. A dobrovolnosti se samozřejmě meze nekladou.

Jedno z opatření proti "hloupnutí" má být omezení víceletých gymnázií. Ano, matematika je krásná věda a někdo asi na ministerstvu začal počítat. Když se omezí víceletá gymnázia, budou tam studovat ti chytřejší a tím zvedneme úroveň gymnázií. Děti, co se tam nedostanou, zůstanou na základní škole a tím pozvednou úroveň zase těchto škol. Dvě mouchy jednou ranou. Asi se předpokládá, že ne všichni, co se nedostanou na víceleté gymnázium, se vydrží řádně učit na základce tak, aby byli schopni udělat později přijímačky na gymnázium čtyřleté. Třeba se chytnou nějaké party a na školu začnou v osmičce kašlat. A zase jsem u těch přísloví, nemá se snad proutek ohýbat již v mládí? Nikdo mi nevymluví, že podnětnější a více motivující prostředí víceletých gymnázií je horší, než přesun zpět do devátých tříd.

Statisticky možná pozvedneme úroveň gymnázií a současně i základních škol (u těch si nejsem tak jist, když se naopak chystá masivní integrace žáků zvláštních škol).

Ale procenta vem čert, nějak mi stále nejde do kebule, jak se tímto opatřením zvýší počet chytřejšícjh žáků v konečném součtu!