Ženská za volantem = pohroma část III.

Přišel čas pořídit autíčko vlastní. Po zkušenostech se škodověnkou, kdy jsem opakovaně neprošla technickou,

kvůlivá světlům a zmršeně zapojené  elektrice na světlech ( můj kamarád to značně odflákl, policista si myslel, že si z něj už potřetí dělám srandu, následně jsem vyměnila všechna světla v servisu a konečně prošla ) jsem se rozhodla, že se starým autem se trápit nebudu. Nemám nic proti ojetinám, ale uznejte sami, copak si ženská něco v autku dovede opravit ? Nedovede a jezdit do opraven a nechávat si tyto údržby provádět se může taky pěkně prodražit.

V prodejně jsem si nechala všechno předvést, včetně výměny čehokoli, (viz čl. A umíme si říci o pomoc ?     a hlavně bylo v záruce, což jsem příležitostně využívala.

Hůř vidím, ale slyším jako rys. Neuvěříte jak šílený může být pazvuk, který Vám neustále při jízdě otravuje život, drncá a nemůžete přijít, čím to je. Muž by takovou prkotinu vůbec neřešil. Když mně už potřetí v servisu viděli, nepřejte si vidět ten pohled. Nedala jsem se. Projeli jsme až kus za Frýdlant, než se zvuk ozval. „No jo, máte pravdu, něco tam drncá.“ Fajn. Za pár dnů mi zavolali, abych si pro něj dojela.

Pán šéf mi sděloval, že autko skoro celé rozebrali, aby zjistili uvolněnou matku někde v palubovce u topení. Jsem otravná, nepopírám, ale nikdo po mně nemůže chtít, abych to poslouchala. Sis měla pořídit rádio a neslyšela bys to, Slyšela.

Šnek

Na 1,6 si rychle zvyknete. Co je však naprosto bezvadné, spolehlivě a rychle předjedete, zrychlení je úžasné. Zachránilo mi to život.  Proč to vzpomínám. Služebním autem Formanem 1,3 jsem vozívala do táhlého kopce kolem Šance plně naložené vozidlo různými potřebami pro provoz učiliště, v případě malování obzvlášť zatížené. Pokud se mi poštěstilo a přede mnou se ploužila plně naložená Tatra s vlekem plného dřeva, jedoucí na pilu, mohla jsem se opřít loktem o okýnko, opřít si hlavu do dlaně a skoro si při tom cestou číst, následují serpentýny, ostré zatáčky jedna za druhou. Nepředjedete. S hlemýžděm a těžkým naloženým autem rozhodně ne. Jezdívala jsem autem do práce.

Ťuk ťak a ratata

Již první den jsem cestou do práce bourala, byla zima, mrzlo, čerstvě nasněžilo a sypnuto nebylo. Jela jsem dvacítkou a stejně jsem nezabránila legrační nehodě, kdy jste na ledovce bezmocní. Učila jsem se smykovat na hřišti, řádila jsem tam jak tajfun a cítila, kdy mi autko pod zadkem ujíždí, naučíte se z toho vybruslit, potřebujete ale k tomu taky trochu místa, občas, v tomto případě bych to taky vybrala, jen proti mně na krátkou vzdálenost vykouklo jiné autko v protisměru a v klopené, všeobecně známé, mně ovšem ještě neznámé, zatáčce byl velmi krátký prostor. Zastavilo a čekalo, co se bude dít. Buď bych do jiného vozidla vrazila anebo děj se vůle boží. Vybrala jsem druhou možnost, na rozmyšlenou máte pár vteřin a celá ta událost také déle netrvala, Otočka, ťuk, odraz, bum, odraz a byla jsem na výchozím bodě.

Baletka na ledě by bravurnějí obrat a otočku nevystřihla.

V té malé rychlosti se mi nic nestalo, autko pojištěné, telefonní signál žádný, co taky v horách, odjela jsem z místa činu a zavolala policii. Jeli jsme zpět k místu nehody, ani jsem to skoro nemohla najít, sjeli mně, že jsem vůbec odjela, jasně, měla jsem tam zůstat, zrovna tam, kde se bourá víc než kde jinde, aby do mě narazilo dalších několik obětí. Největší starost měl policista s tím, zdalipak jsem nepoškodila svodidla, Jestli nemám šok či újmu jej nebralo. Na místě nebyly jen moje střepy, bouralo se tady často.

„Nedodržela jste bezpečnou rychlost.“ „Jela jsem dvacet.“ „Měla jste jet deset“.

Taky jsem si mohla uvázat lano kolem pasu a autko za sebou táhnout jako v dětství na provázku kačera.

„To bude pokuta za dva tisíce.“ „To myslíte vážně? Není posypaná vozovka.“odporovala jsem zbytečně. Ukecala jsem to na tisícovku. V té době se jeden autobusák dovolal spravedlnosti a trest mu byl odpuštěn, protože vozovka nebyla posypána. Nehodu jsem měla dřív. Smůla.

Opravujeme

Přijela jsem do svého servisu, vyřídila pojišťovnu, na pultík jsem položila klíče, malý techničák a oznámila, že za dva dny auto potřebuji.

Pán za pultíkem na mně koukal, odkud jsem přiletěla, Saturn, odhadoval. Netušila jsem, že se k takové opravě musíte objednávat. Vešel zrovna pán, který odstraňoval povolenou matku s vibrující podložkou, v sekundě zauvažoval, jestli nemá práci vzadu, pak se pousmál a očekával své příští nadělení.

Bezva chlap, námitku kolegy utnul v zárodku a sdělil mi, že mi zavolají, abych si přijela. Odhadoval opravu asi na dva dny. Za dva dny v jednu hodinu odpoledne jsem volala netrpělivě já, kdy mohu dojet. „Neblázněte, lak ještě musí uschnout.“ Poděkovala jsem, opravdu nemám záměr nikoho honit do čehokoli. Byli moc milí a ochotní.

Šílené období workoholismu, už mně naštěstí přešlo.

Nehody jsou užitečné, takové ty ťukance, uvědomíte si, co se opravdu může stát horšího, auto je šílená zbraň, neovladatelná v jistých situacích.