Sexuální výchova – povoleno rodičům - škole

V nejlepším případě. Nemůžu to přejít jen tak, narozena jsem v 60. letech a mí rodiče, pochopitelně tabu, také svěřila jsem se se svými obavami a nejasnostmi ve své době dřív tátovi než mamině. Táta byl věcný a

ani si nevzpomínám, co mi povídal.

Škola, asi jsme měli štěstí na naši vyučující, řekla víc, než v okolí bylo obvyklé. Byla mladá a svěží, naprosto v pohodě a hlavně neměla ten panický stud.

Byla jako starší holka a nám mladším holkám v přiměřené formě, k přiměřenému věku poskytla každý rok ty správné informace. Nemohu tvrdit, že bychom nepátraly, já tedy určitě intenzivně. Mé spolužačky, k vlastní škodě, zkoušely kolem puberty naživo. Pánbů zaplať, v té době jsem byla takové vyzáblé nedochůdče, že si mně nevšiml i ten nejuhrovatější kluk.

Kdo hledal našel, informací bylo přehršel.

Když mé děti, narodivší se v polovině osmdesátých a počátkem devadesátých let rostly a dospívaly, nevzpomínám si, že bych kdy měla zábrany s nimi na dané téma hovořit. Ba právě proto, že mně rodiče takzvaně nepoučili, jsem o to více s nimi diskutovala vždy, když chtěly o tématu povídat. Možná i víc, také mě potkávaly nemilé případy v dětském věku, kdy si jeden úchyl přede mnou v tramvaji obnažil ohanbí, mně bylo kolem 11 let a v dohledu žádný dospělý. Potkávaly mně i jiné hrůzy, naštěstí následky nemám. Ze strachu o ně jsem upozorňovala, co nesmí dělat, s kým chodit a hlavně proč to nemají dělat, ať se vyptávaly nejpodrobněji, vždy jsem měla odpověď.

Co jsem nemohla předávat klukovi, byly informace o mužských. Četla jsem kde co, abych vůbec věděla, jak chlapi fungují. I z jednoho prostého důvodu, když klučík byl malý a bylo třeba udržovat neustálou hygienu a neublížit mu. Navíc v okolí byl nejeden případ s problémem s předkožkou, která nešla vrátit zpět a je to třeba rychle řešit.

Mohu jen doporučit, tyhle informace a další jiné i ty netělesné jsem a hlavně ty netělesné jsem předávala ani nevím jak, přirozeně. Ani dcera, ani syn neměli nejmenší potíž a stud přijít a mami řekni.

Ten vztah je trvalý a nádherný, samo, že se škorpíme, ale toto tabu u nás není.

Všimla jsem si jiné věci. Znám v okolí rodiny, kde tátovo políbení, či dokonce objetí mamince je nepatřičné před dětmi a prarodiči, tu se nehodí toto a támhleto. Odpozorovala jsem, že v přímé souvislosti pak je problém v další generaci, kdy mamina nebo tatík se chová odtažitě jen proto, že se to nepatří.

A kde to ty děti mají vstřebat ??

Nemám patent na rozum a v hodně případech se řídím instinkty. Zdravý sexuální život není jen o tělesnu, ale právě v rodině na vlastním příkladu rodičů děti odpozorují své budoucí chování k vlastnímu partnerovi.

Mí rodiče se rozešli, bylo mi 11 let a přesto jeden na druhého neřekli křivé slovo, ba k mému štěstí svorně drželi při sobě, když jsem něco vyvedla a pokárali mně oba tuplovaně. Moje mamina, byť mi nedala tu pravou sexuální výchovu, vždycky o tátovi vyprávěla s láskou, vyprávěla mi i choulostivější v jejím podání opravdu odvážné příběhy plné lásky a něhy.

Mohu s jistotou říci, že mé děti tu něhu mají a jsem tomu ráda.

Jaroslava Vavříčková