Nejkrásnější noc mého života

Vzpomínka zalétla daleko k mým sedmnácti letům. Máma mi dovolila pobýt o silvestrovské noci mimo domov s podmínkou, že se v rozumnou dobu vrátím domů. Co to je rozumná doba ? O Silvestru !!!

Celá ta naše tlupa nezvedenců domlouvala již dlouho předem, že silvestrovský mejdan bude mimo město, na vsi, v rodinném domku. Rodiče, jak jinak, dotyčného hostitele byli někde jinde za zábavou a zřejmě neřešili, že doma zůstává nezvedené dítko bez dozoru v docela nebezpečném věku, zralého na průšvih.

V té době jsem měla svou první lásku a byli jsme společně pozváni a jako jiní popárovaní, nezbyl skoro nikdo, kdo by byl zůstal na ocet. Škatule hejbejte se byly na denním pořádku, celebrity dneška by se divily. Nějak se nám to s mým milým vyhnulo, už jsme spolu blbli od dětských let.

K místu oslavy jsme se přemístili kolem šesté hodiny večerní šalinou, tou starou dřevěnou hrkálkou, mající ještě otevřené vyskakovací plošiny, navazujícím spojem, která ze smyčky pokračovala do vzdálených končin, daleko od civilizace.

Každý vezl různý proviant, někdo chlebíčky, někdo cukroví, uzené i s chlebem a okurkami, sušenky, slané tyčky a jiné pochutiny, dokonce i kolekci ze stromku jsem tam objevila na stole v papírovém pytlíku. Kaviár jsme nesehnali. Kluci se postarali o pití, velmi různorodého druhu, pivem počínaje, likéry i tvrdým alkoholem a vínem pochybné kvality konče. Netuším, jestli uzmuli zásoby z baru jejich rodičů, či zda nakoupili v obchodě. Kazety s muzikou i dlouhohrající desky jsme měli sebou. Měsíc před avizovanou zábavou jsem ještě na kotoučový pásek nahrála hity různých zahraničních interpretů. Docela dobře jsem se naučila navazovat stopáž bez rušivých elementů. Hostitel byl vybaven kazetovým i kotoučovým magnetofonem a gramofonem, každý tahal, co doma měl a několik hodin dobré muziky bylo zajištěno. Na ploužák i na rychlejší rytmy. Hrají se dodnes, ABBA, BEE GEES, Beatles a jiné lahůdky nechyběly, včetně našich českých interpretů jako Hanka Zagorová, Petra Janů a jiné české stálice.

Každý jsme nějaký mejdan zažil a nebudu popisovat všechny detaily. Zábava v počátku vždycky nějak vázne a než jsme, holky, připravily talíře s občerstvením na celý večer, kluci se již posilňovali nějakým tím mokem, připravovali taneční parket, sundali naštěstí koberce, protože už i kouřili.  Dobrý nápad. Tancovali jsme v ponožkách, na parketách to lépe klouzalo. Zábava probíhala v poklidu, tancovalo se, ploužáky vedly jedna ku pěti k rychlejším rytmům. Možná by bylo lépe mít poměr obrácený. Alkohol dělal své a kluci spíš pili, než by něco snědli, a rytmus by snad ten nepoměr vyrovnal. O půlnoci jsme přivítali nový rok a začala divoká smršť v přehánění, kdo více snese. Nechutná podívaná, doprovázená, bohužel i jinými excesy. Měla jsem toho tak akorát. Pití moc nedám, bavím se dobře i tak. Můj milý neblbnul s ostatníma holkama, jednoduše usnul.

Bylo kolem jedné po půlnoci. Oblékla jsem se a vydala se k domovu. Směr Ostrava - Poruba. Slíbila jsem to mámě. Tramvaj kodrcala nějakou dobu, takže to mohlo být tak čtyři až šest kilometrů v předvečer, kdy jsme sem dojeli na konečnou do Kyjovic.  Teď, po půlnoci, nejelo nic. Musela jsem pěšky. Měla jsem naštěstí teplé oblečení, teplý svetr, kalhoty a bundu s kapucí. Mrzlo až praštělo. Pod nohama mi křupal bělounký sníh. Vyšla jsem a dala se po kolejích zpátky.

Na cestu mi svítil měsíc, všude bílo. Napadl čerstvý sníh, třpyticí se stříbrnými odlesky a byla to nádhera. Obloha plná hvězd, jasná noc, všude ticho, v dálce ještě svitla světýlka příbytků, kde ještě lidé nešli spát. Dýchala jsem ten mrazivý vzduch a bylo mi nádherně. Vůbec jsem se nebála. Někde v půlce cesty jsem na zastávce chvilku poseděla a málem jsem usnula, ale střepala mě zima. Skoro jsem nevěděla, kde jsem.  Přidala jsem do kroku, abych se zahřála.

Jak jsem tak pochodovala, procházela jsem úsekem, kde byl docela hluboký les. Padl na mě strach a začala jsem si zpívat. Byla tam tma jak v ranci a chvilku si musely oči zvyknout. Pražce mě vedly.  Po chvíli prosvítalo a měsíc zase osvětlil celou tu nádhernou scenérii. Stála jsem v němém úžasu nad tou krásou.  Přede mnou měsíc, třpytící se pole vločkami krásného bílostříbrného sněhu, kolem chaloupky jak z pohádky, poprášené cukrem, sem tam ještě se žlutým teplým světýlkem a svítícím vánočním stromečkem

Šla jsem dlouho, ale ve čtyři hodiny jsem byla doma. Máma už spokojeně spala.

Byla to ta nejkrásnější noc mého života.