Revoluční papež nebo lidská lenost přemýšlet?

Asi definitivně přestanu číst nadpisy článků na Novinkách... protože pak sleduji svoji ruku, jak rozklikává, co by jindy ignorovala a oči čtou, co by normálně nečetly, protože by jim mozek jednoduše sdělil, že je to kravina a že kraviny se zkrátka nečtou. Nicméně senzační nadpis splnil svou funkci a já proletěla očima krátkou zprávu o tom, že „Papež boří tradice: Nebe je otevřeno i nevěřícím.“

Ještě před začátkem mého pitvání nesmrtelnosti brouka chci ještě předeslat toto šokující oznámení: Ano, jsem katolička. Ano, hrdě se hlásím ke své víře a ano, dokonce i ke své církvi.

A ne, nemusím chodit v dlouhých sukních (i když je nosím ráda), ne, ke zpovědi nechodím jak do automatu na rozhřešení, ne, můj jediný zájem není hlídat si sexuální čistotu, ne, restituce mě ani trochu nezajímají (od toho jsou ekonomové a ne takové filosofické nedochůdče jako já), ne, neznám ani jednoho pedofilního kněze v okruhu pár set kilometrů (a to jich znám, věřte mi, hodně) a ne … (dosaďte, prosím, vlastní předsudek).

Když jsem četla tento nadpis, nadzvedly se mi koutky úst. Papa Francesco je sice opravdu revoluční a opravdu díky němu do některých místností domu, který katolická církev obývá, vnikne vítaný čerstvý vzduch, s touto oblastí se ale páni redaktoři sekli.

Je pravda, že církev hlásá, že dosáhnout spásy (neboli, hodně zjednodušeně řečeno, dojít do nebe) lze jen skrze křest (tedy skrze uvěření v křesťanského Boha a stanutí se členem církve, nejlépe katolické ;) ), jením dechem ale dodává, že: „Bůh spojil spásu se svátostí křtu, nicméně on sám není na své svátosti vázán.“ (Katechismus katolické Církve, §1257) a o dva odstavce níže: „Každý člověk, který hledá pravdu a plní Boží vůli tak, jak ji poznává, může být spasen, i když nepoznal Kristovo evangelium a jeho církev. Dá se předpokládat, že by tyto osoby projevily výslovnou touhu po křtu, kdyby poznaly, že je nezbytný.“ (tamtéž, §1260)

Podotýkám, že nepoznat Krista lze i díky jeho nešikovným následovníkům, kteří někdy bránu ke spasení spíše světu uzavírají, než naopak.

Revoluční názor papeže Františka je tedy už minimálně od druhého Vatikánského koncilu v šedesátých letech minulého století učením katolické církve, zastával ho tedy i „ultrakonzervativní“ Benedikt XVI., který sám měl na vzniku dokumentů DVK svůj podíl. Jak to s touto myšlenkou bylo dříve vám povím, až vystuduji církevní dějiny (všeobecný přehled má své mínusy...).

Diskuzi jsem si dneska pro jistotu neotevřela, krátký článek mi pro pobavení bohatě stačil.

Jediné, co mi po něm zůstalo, byla pachuť nepříjemné otázky na jazyku. Ta otázka zní: „To jsou všichni tak neschopní myslet?“

Je mi jasné, že náboženství už dávno vyšlo z módy a tedy vědomosti, které já mám už od základní školy, nemůže mít někdo, kdo kostel viděl zatím jenom z dálky a tuší v něm jen kulturní památku a že otázka: "Proč vlastně chodíte do kostela?" může být myšlena vážně. Na druhou stranu, není právě nedostatek těchto vědomostí impulzem nového zkoumání a hledání pravdy?

Vím, že je jednoduché přijmout papouškování médií a názory okolí a nepřemýšlet, proč to všechno vlastně tak je. Říkali to v televizi, je to pravda. Moc laciná pravda! Pro pravdu se dřív umíralo. Pravda se zkoumala ze všech úhlů. Hlavně pravda o Bohu, o člověku, o světě.

Proč se s tím dnes nesetkávám?

Proč čítávám a slýchávám jen plané diskuze plné osobních urážek?

Proč jsou lidé se vším tak brzy hotovi?

Čtu teď jednu knížku, kde se hned v úvodu píše, že dnešní člověk není realistou, protože nepřizpůsobuje svůj pohled realitě, ale naopak.

Myslím si, že církev je zaostalá a prohnilá, takže taková být musí. Nezajímá mě, že by se věci mohly mít o trošičku jinak.

Myslím si, že všichni katolíci věří tomu, že je Země placatá a popírají tak dávno dokázané vědecké poznání a žádný katolík mě nepřesvědčí o opaku.

Myslím si, že zpověď je jen laciné odlehčení svědomí, po kterém můžu vesele hřešit dál a opovažte se mi tvrdit něco jiného.

Lehce nadsazené předsudky vůči katolické církvi uvádím jen kvůli úvodnímu tématu, dosadit si můžete podle libosti domněnky z jakékoli oblasti. Například, myslím si, že všichni Romové jsou líní paraziti, kteří žijí jen z dávek a ani setkání s poctivým pracujícím Romem (ano, znám takové) nezmění mé přesvědčení.

Nebojme se hledat pravdu. Nebojme se vyjít ze svých jistot a hledat i na místech, kde by nás to nikdy nenapadlo. Nebojme se vrátit do studentských let, kdy se počítalo s tím, že ještě mnoho nevíme a kde byl prostor pro pátrání a učení se.

Je pravda, že přemýšlení bývá nebezpečné, můžeme totiž dojít k závěrům, které nás donutí přeorganizovat si život a sáhnout do svého žebříčku hodnot. Přesto, necháme se zahanbit našimi předky, kteří se nebáli rýt do zaběhnutých řádů, pokud jim na nich něco nesedělo?

Nebojme se tedy ptát: „Proč?“

 ***

Jen tak, kdyby někoho konkrétněji zajímalo, co všechno papež do novin napsal: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18839