Vážená blogerko, Vaše první výňatky z Evangelia je nutno chápat komplexně. Příchod Ježíše Nazaretského byl pro tehdejší pravověrné šokem. Měli svůj svět celkem přehledný, farizeové byli vzdělaní lidé, dodržující pravidla daná Mojžíšem již stovky let a čekali Mesiáše, který v jejich představách byl vším možným, jen ne tesařem z Nazareta, tedy odporného města nikoli jen tehdy, ale i dnes. A tento - v jejich pojetí křupan - jim začal rozbíjet jejich představy o řádu světa, sděloval jim, že se postaví bratr proti bratru atd. Myslím si, že pokud by přišel dnes podruhé /zcela hypoteticky/, vzal by na sebe podobu třeba bezdomovce, případně cikána. Myslíte si, že by dopadl jinak než tehdy?

Jinak samozřejmě - býti křesťanem neznamená automaticky býti blbečkem, který si nechá s odpuštěním dělat na hlavu. Znám ve svém okolí "drsné" křesťany, kteří si nenechají líbit vůbec nic, jsou rázní, ale sví a poctiví. Naopak se děsím těch, co se nechají urážet bez jakékoli reakce - přesně ve smyslu oněch farizeů, kteří sice doslova dodržují zákon, ale nikoli jeho ducha.

Já ale neřeším, jakou podobu by na sebe Ježíš vzal dnes a jak by dopadl, ale že v tom, co říkal, byly očividné rozepře, které ale paradoxně mohou vedle sebe fungovat (bezelstnost holubice/obezřetnost hada, například). To, že Ježíš rozbíjel zaběhlý společenský řád je jasné. Divný je způsob, jakým to dělal a to, že se mu to povedlo.

Mimochodem, co na Vás působí dojmem nekomplexnosti v evangelijních úravcích, které cituju s odkazem na celou kapitolu? Co se týče těch prvních, samozřejmě jsem je zařadila s trochou nadsázky do špatného kontextu, aby vyplynula absurdita názoru, který se článkem snažím vyvrátit.

Ta Boží zbroj, o které píše Pavel, není proti lidem. Textu, který jste citovala, totiž předcházejí tato slova: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“

Samozřejmě mi to je jasné, ale myslím, že je pravděpodobnější, že se se silami, co ovládají tento věk tmy, potkám v pokroucených názorech spíš, než v mystických bojích. Nadzemští duchové zla umí působit pěkně přízemně, když se jim to hodí.

Jako v Radách zkušeného ďábla od mého oblíbeného spisovatele, C.S.Lewise. Nebylo důležité, jak moc se "pacient" modlil o samotě, rozhodující bylo jeho chování mezi lidmi.

Mimochodem, o boji proti lidem nepadlo ani slovo. Křesťan nebojuje PROTI lidem, bojuje S NIMI. Když přijdou k úrazu falešné pravdy a nezdravé názory, můžeme si blahopřát k částečnému vítězství (úplné už máme pochopitelně v kapse) 

Moc pěkné:) Platí to i v případě jiných duchovních cest. Bibli (nebo jiné posvátné spisy) nelze vnímat jako povrchní morální kodex:)

Pěkně jste to napsala. Počkáme ale ještě na "odborný" komentář blogového teologa pana Petříka.

Tak jste pěkně vysvětlila kolegovi blogerovi J. Rýznarovi citát v záhlaví jeho blogu :-)

Souhlasím, leč to, že jsem křesťan ještě neznamená, že se do mě může beztrestně trefovat kdejaký ignorant a křupan ze 4. cenové. Nezabiju ho, dokonce ani neseřežu, ale nedovolím, aby urážel on mě. Příliš si zvykli na to, že oni můžou vše, já nic. Mírnost si nemohou vykládat jako slabost.