Hádka, co to je?

Hezký článek..

Přesně jste popsala problém mezi mnou (težký flegmatik doma - ve společnosti sangvinik) a mými rodiči (cholerici oba - otec mrzout, matka workoholička). Přesně jste popsala moje pocity z mládí, které se mě někdy drží až dodnes. Také občas používám tu taktiku: "Jak se do lesa volá.." kterou popisoval Philby pode mnou, je to opravdu s některými lidmi užitečné, protože "po našem" se s nimi prostě nedomluvíte. Jinak sem pohodář dál, hádek se straním a každodenní hádky, který jsem zažíval u nás doma po příchodu ze školy mi teď už vůbec nechybí... :-)

Souhlas

Je něco jiného se kočkovat (i ostřeji), ale přitom žít pořád s pocitem, že ten druhej to myslí stejně jako já, než furt poslouchat výčitky, narážky, urážky, kterým se člověk těžko brání. Takže si myslím, že je lepší takový vztah ukončit, než se furt hádat a neustále vyvracet dojmy té druhé strany. Jinak k příspěvku níže bych podotknul, že i  cholerik může mít své výstupy bez toho, aby nechal šrám na duši tomu druhému. Každopádně souhlasím, že v dnešní době je cholerické chování považováno za něco "divnýho" a přitom je to opravdu naprosto normální lidský rys.

hádky

Taky se nerad hádám, jsem asi docela dost flegmatik ale jedno jsem se naučil: když na mne druhý zaútočí (slovně), bráním se, a to stejnými, i když na pohled nepěknými prostředky. Divila byste se, jak to funguje..... a je to v podstatě nutnost, jinak by člověk ustupoval tak dlouho, až nemá kam.

Víte v čem je možná problém - váš, můj, všech těch co se neradi hádáme? Že bereme ta ohavná slova vyřčená v hádce příliš vážně. Dotyčný se "otřepe", druhý den snad ani o ničem neví, jen my se trápíme dál. A u lidí tohoto typu nám to přece nestojí za to

Buďte taková jaká jste. Nehádavá.

Re: hádky

Oplácet stejnou mincí ... asi fakt funguje. Ale mně to opravdu nejde, začnu si pak připadat stejně hloupě, jako se jeví v mých očích ten druhý blbec. Takže mi ta nehádavost už nejspíš zůstane. Jen se pomalu učím všechny urážky rychleji opouštět ... stejně jako jejich autory. Hezký, klidný víkend. autorka

Cholerička

No kdybyste byla cholerik jako já, tak by vám to připadalo jako uvolňující. Být cholerický není pejorativní, je to jeden z charakterových rysů, jeden ze čtyř (nebo nově pěti), takže teoreticky čtvrtina lidí to bude cítit podobně jako já. Bohužel ostatní typy to považují za špatnou vlastnost obecně, což je od nich pochopitelné, snaží se, aby atmosféra byla podle jejich typu, tedy ve vašem případě z větší části melancholická. Naneštěstí "lobby" tří typů způsobila, že se cholerici cítí špatně pokud se hádají a křičí.. tedy stal se standard z toho, že je to špatné.