Základy existence - Hmota a život

Hmota, která vytváří planety a hvězdy je celkem jednoduše uspořádána. Nesložitěji jsou uspořádány krystalické mřížky vícenukleonových prvků. Živé organismy hmotu přetvářejí a uspořádávají do mnohonásobně složitějších struktur.

Člověk žije na povrchu planety Země. Povrch Země je pokryt vrstvou biologického odpadu, na kterém jsme zcela závislí. Všechna hlína je směsí odumřelých tkání živočichů a rostlin s prachem, pískem a vodou. Benzín a nafta, které spotřebováváme v motorech se vyrábějí z ropy, která je celá tvořena odumřelými tkáněmi. Podobně je to s uhlím a dalšími palivy.

Plastické hmoty jsou také vyrobeny z původně živých tkání. Bez využití pozůstatků po bývalém životě bychom toho mnoho nevyrobili. Nedokázali bychom ani zapálit a udržovat oheň. Skafandry astronautů a palivo kosmických lodí bychom bez použití ropy či uhlí vůbec nemohli vyrobit. I cihly a střešní tašky, případně keramické nádobí jsou vyrobeny z hlíny. Hlína by bez existence rostlin a živočichů nemohla vzniknout.

Život lze chápat jako program, který uspořádává atomy a molekuly do složitějších kombinací a konfigurací. Bez života, by byl povrch Země pokryt pouze minerály a prachem, případně vodou. Rostliny a živočichové jednoduše uspořádanou hmotu postupně, atom po atomu, skládají do svých tkání. Když zemřou, jsou tkáně dále recyklovány, a většinou uspořádávány do ještě složitějších struktur.

Z fyzikálního a chemického hlediska jsou rostliny a živočichové složitě a cílevědomě uspořádanou směsí prvků a molekul. Uspořádání těchto komponent je zcela nenáhodné a přesně odpovídá DNA plánu příslušného organismu. Každý organismus se snaží prosadit. Vzhledem k tomu, že množství všech typů zdrojů je konečné, dochází k vzájemné soutěži různých forem Života. Ať už jsou evoluční zákonitosti jakkoliv komplikované vždy směřují k preferenci organismu, který je existujícím podmínkám nejlépe přizpůsoben.

Vznik člověka byl v podmínkách planety Země zcela zákonitý a musí mít svůj účel. Náhodný vznik DNA, která člověka predikovala už před miliony let, lze zcela vyloučit. Za částečně náhodné lze považovat různé formy šíření a rozvoje DNA.

„Evoluční sebeprosazování“ způsobuje zrychlování procesu přeměny „základních surovin“ na „Životem konfigurovaná uspořádání“. Člověk začal uspořádávat do složitých konfigurací i hmotu, kterou živé organismy vlastním růstem nedokáží v plném rozsahu pro výstavbu svých těl použít. Stroje jsou také určitou formou života, protože je ovládá lidská vůle. Současné stroje jsou primitivní, člověk zatím nedokáže překonat svého vlastního tvůrce-programátora, ať už je jím kdokoliv.

Z výše uvedeného zcela logicky plyne, že smyslem Života je postupná přeměna jednoduše uspořádané hmoty do složitějšího uspořádání. V důsledku lze předpokládat postupnou přeměnu mrtvé hmoty Vesmíru na komplexní systém Životem ovládané hmoty. Není to však naše vůle, ale náš účel. Z tohoto pohledu má lidská existence podobný význam, jako existence kvasinek, které přemění šťávu z vymačkaných hroznů na víno. Úroveň úspěšnosti rozvoje Života na příslušné planetě, lze měřit jako procentuální podíl živé hmoty (případně živými bytostmi ovládané hmoty) na planetě k její celkové hmotě.

Je celkem logické, že organizátor celého procesu přeměny vesmírné hmoty vše naprogramoval tak, abychom svůj účel splnili co nejefektivněji. Současný i budoucí vývoj je vcelku logický a snadno predikovatelný. Nezvítězí ani dobro, ani zlo, ale uspořádání, které nejefektivněji směřuje k plnění naší role.