Supermafie

Stát se od mafie liší především v tom, že místo výpalného vybírá daně. Základní princip je stejný, platí se za ochranu.

Celý systém výběru se už tisíce let zdokonaluje. Celá historie je bojem států o zdroje a daňové poplatníky. Dlouhá období míru oslabují princip vnějšího nepřítele. Proto moderní státy vytvářejí stále nové virtuální nepřátele.

Státy nás chrání a bojují: proti chudobě, za sociální spravedlnost, proti drogám, proti porušování lidských práv, proti globálnímu oteplování,...

Praktickou inspirací pro modernizaci, se stal jeden z prvních nadnárodních „výběrčích“, který vybíral poplatky za ochranu „čistoty duše“ - katolická církev. Tahle „firma“ však už ztratila svůj vliv a vybírá málo.

V Evropě se však prosadila nová „firma“, která bojuje za “sjednocení Evropy“. Dnes se odehrává boj mezi „lokálními bossy“ a „bossy sjednotiteli“ o podíl na výpalném. Nicméně pro nás, kteří jim platíme, nová organizace znamená zvýšení „výpalného“ v každém případě.

Do celé hry vstoupil další "hráč", který je těžko identifikovatelný, ale má „úspěšný produkt“- půjčky. Spotřebu států a lidí se podařilo urychlit, při saturaci je pak vše stejné (životní úroveň a pod.) jen je to dražší o úroky.

Celou situaci komplikují státy, které nikdy pořádně nežily z výpalného, ale z prodeje zdrojů. Afričtí vládci dříve prodávali lidi, dnes suroviny. Lidi už dávno prodávat nemohou a suroviny docházejí. Pokusy o předání demokratického know-how, který produkuje potřebné výpalné se nedaří, protože jsou poplatníci málo produktivní. Takže jim to nejspíš zaplatíme zase my.