Rozpočtové škrty nejsou strategickým řešením

Rozpočtové škrty jsou jen operativním opatřením. Každá rodina, každá firma i stát bohatnou, jen když mají větší příjmy než provozní výdaje.

Člověk vytvořil rodinu, aby se mohli produktivní rodiče postarat o dosud nesoběstačné děti a již nevýkonné rodiče. Příslušníci rodiny vykonávají pro sebe navzájem rozličné práce. Pečují o domácnost a o sebe navzájem. Rodina však potřebuje i vnější příjem. Někdo z rodiny musí prodat „jiným rodinám“ svoji práci či majetek, aby mohli nakoupit energii a další produkty, které nemají, ale potřebují. Čím více ostatním prodají, tím kvalitnější a rozsáhlejší „vnitřní péči“, si mohou dovolit.

V ekonomice státu platí stejná zákonitost. Stát je jako jedna velká rodina. Všichni občané jako celek musí prodat „jiným státům“ svoji práci či majetek, aby mohli nakoupit zdroje, které zde nemají. Státní zaměstnanci analogicky vykonávají „práce v domácnosti“. Velikost státu umožňuje samostatnost v mnoha produktech, které jsou přerozděleny v rámci „domácnosti“. Celkově však musí lidé vyprodukovat tolik užitečných produktů, že uspokojí všechny, včetně státních zaměstnanců a sociálně podporovaných. Když nevyprodukují, nastává problém. Stejně jako v rodině. Pokud se nesníží výdaje, nebo nezvýší příjmy, vznikají dluhy. Dluhy vyvolávají další náklady, které je nutné platit.

Když má rodina problém uskromní se nebo zadluží. Zadlužení je řešením pouze v případě, že lze očekávat vyšší příjmy v budoucnu. Jednotlivec situaci řeší hledáním lépe hodnocené práce, či úspěšnějších podnikatelských záměrů. Své šance zvyšuje investicí do vzdělání, případně výrobních prostředků.

Rozpočtové škrty jsou racionální reakcí managementu státu, na současnou situaci. Přicházejí však pozdě. Nezodpovědné chování státu vytvořilo dluhy. Náklady na úroky jsou vyšší než rozpočet většiny ministerstev, včetně vnitra, či obrany.

Současné škrty jsou bolestné, ale k vyrovnanému rozpočtu nestačí. Bez zvýšení příjmů bude nutné redukovat služby státu na úroveň, která je pro jeho občany nepřijatelná.

Příjmy státu však stále klesají, rostoucí nezaměstnanost a ekonomický propad je dále snižují. Pozn.: Státy vykazují hospodářský růst jen díky tomu, že metodika výpočtu HDP zahrnuje i různé „virtuální“ položky.

Zvýšení daní zvýší pouze míru přerozdělování, a zhorší ekonomický výkon, včetně nezaměstnanosti. Je to podobné jako zvýšení kapesného pro „děti a ženu v domácnosti“, i když plat „živitele rodiny“ klesá.

Úspory státních zaměstnanců se také minou účinkem. V ekonomice, která ztrácí konkurenceschopnost, nenajdou propuštění lidé uplatnění. Úspory v rozpočtech ministerstev zhatí vyšší sociální výdaje spojené s nezaměstnaností.

Režii státu je určitě nutné snížit. Mnoho úřadů je zbytečných a vykonávají duplicitní funkce (např. ministersva a krajské úřady). Důležitější však je vytváření podmínek pro zvýšení globální konkurenceschopnosti ekonomiky i jednotlivců. Vyšší globální ekonomická úspěšnost je nyní zcela klíčová. Vše ostatní z ní vyplývá.

Úspěšná ekonomika dokáže vyprodukvat dostatek zdrojů pro všechny, pro sociálně slabé i pro státní zaměstnance. Mnozí si však neuvědomili příliš pozdě, že úspěšní nejsme. Proto jsou zadluženy firmy, stát i lidé.

Úspory státu řeší kritickou situaci, propad životní úrovně však nezastaví. Ke splacení dluhů rozpočtové škrty nestačí. Ke změně nepříznivé situace je nutný ekonomický úspěch. Strategickým cílem je vytváření optimálních podmínek pro uplatnění lidí a firem na globalizovaném trhu.