Odpovídá systém vzdělávání současným potřebám ?

Obsah výuky na školách příliš neodpovídá současnému způsobu života. Skladba předmětů a osnovy vycházejí z konceptu starého bezmála sto let.

Dnes je téměř každý člověk účastníkem silničního provozu. Každý denně využívá technických prostředků. Většina lidí se živí prací, která souvisí s technikou. Ve školách se však děti učí o tom, kolik má kráva žaludků a jak se jmenují. Jak funguje mobilní telefon, či internet přitom netuší (tím nemyslím jejich používání).

Přírodopis je jistě velice propracovaný, ale je nutné říci, že jeho rozsah ve výuce vychází z doby, kdy se většina lidí živila zemědělstvím. Základní znalosti z oblastí techniky, bez které dnes už prakticky nejsme schopni přežít lidé získávají až při odborném vzdělávání.

Řídit auta a pravidla silničního provozu se lidé učí v autoškolách, přičemž je tato dovednost v dnešní době téměř nutností. Důkladná znalost dopravních předpisů všemi účastníky silničního provozu by zřejmě snížila nehodovost více než zpackaný bodový systém.

Ve školách se děti neučí mezilidské komunikaci, která je dnes klíčovým faktorem úspěchu. Prezentaci vlastních názorů, umění diskutovat, používat argumenty a logiku učí jen pár nadšenců. Výsledkem je spontánní šíření demagogie a nízká rezistence obyvatel proti ní.

Můj výčet jistě není komplexní a přesný, je pouze ilustrativní. Chybí mi veřejná diskuse o tom, co by se měli děti ve školách učit. Obsah výuky nemohou dobře stanovit učitelé, protože nemají informace o praktickém uplatnění lidí. Učitelé mohou najít kvalifikovaný způsob jak požadované dovednosti děti naučit.