Moc peněz, síly a byrokracie.

Rostliny i živočišné druhy soutěží o zdroje na „zcela neregulovaném trhu“. Přežívají a rozmnožují se pouze živí jedinci, kteří dokáží získat zdroje. Kdo nedokáže získat zdroje, nepřežije (s výjimkou mláďat). Rozmnožení druhu je limitováno vnějšími podmínkami.

Člověk dokáže získávat zdroje pro více lidí. Dokáže si tvořit zdroje i do zásoby. Proto mohou přežít i lidé, kteří nemohou nebo nedokáží sami zdroje získat. Důsledkem je i prodloužení lidského života.

Vzájemná soutěž lidí o zdroje je přirozená. Nepřetržitý souboj o zdroje lidé omezili pravidly. Všeobecně respektovaná pravidla jsou podstatou lidské společnosti. Některá respektují lidé dobrovolně a některá ze strachu z násilí. Civilizovaný proces násilí je vykonáván státem. Úřady a policie kontrolují dodržování pravidel, soudy trestají jejich porušení.

Stát (prostředek k vymáhání dodržování pravidel) vybudovala vojenská moc. S rozvojem ekonomiky rostl i podíl moci peněz. Bohatství se stalo kvantitativním vyjádřením úspěchu v soutěži o zdroje. S rostoucím podílem moci peněz, klesá moc síly.

Moc peněz rozšířila možnosti směny a přiblížila trh přirozenému evolučnímu prostředí. Ekonomika motivovaná soutěží se rozvíjí rychleji než ekonomika motivovaná hrozbami. 

Působení volného trhu má i stejné následky jako přirozený výběr v přírodě. Volný trh zvyšuje motivaci a vede ke zdokonalování a růstu. Umožňuje však přežít jen těm, kteří jsou schopni efektivně získat zdroje. Volný trh nepotřebné likviduje podobně jako příroda.

Ekonomika se bez neefektivních jedinců snadno obejde. Vývoj trhů a technologií zvyšuje nároky na efektivitu jedinců. Nepotřebnými se snadno stanou miliony jedinců. Ostatní jejich práci nepotřebují, žijí z majetku a vysoké produktivity.

Pozn.:

Mainstreamová ekonomie dogmaticky prosazuje teorie o zaměstnatelnosti všech lidí. Teorie zcela ignorují limity lidských schopnosti (menmtální a genetické předpoklady k výkonu práce). Ignorují i globalní propojování trhů a  omezenou rychlost přizpůsobení. Snadno se stane, že jsou náklady na provoz pracovní síly v některých zemích vyšší než přidaná hodnota příslušné práce.

Neefektivní člověk dobrovolně nezemře. V nouzi se snaží přežít i pomocí násilí. Příliš mnoho lidí v nouzi vytváří tlak na narušení a změnu pravidel. Moc peněz je potlačena mocí síly.

Komunistické revoluce odstranily moc peněz a nastolily moc síly (proto jsou komunistické diktatury podobné absolutistickým monarchiím).

Demokratické systémy jsou mocí byrokratů a politiků. Politickobyrokratický systém pomocí „civilizovaného násilí“ přerozděluje zdroje. Vytvořily sociální systém, který umožnil přežití moci peněz. Ekonomický systém se tím vyhnul nekontrolovatelnému násilí, a mohl se dále rozvíjet. Trh přinutil silou k poskytnutí zdrojů i těm, kterých se chce zbavit. Stát péčí o „odpad z trhu“ zvýšil své náklady, což pro rostoucí ekonomiku nebyl problém.

Podmínkou fungování demokratické správy je vysoká produktivita ekonomiky. Lidé musí vyprodukovat dostatek zdrojů nejen pro sebe, ale i pro vlastníky kapitálu a provoz celého politickobyrokratického systému včetně sociálních systémů a zdravotnictví.

Svobodný trh dokáže účinně stimulovat ekonomiku, což přináší růst bohatství všech. Lidé jsou spokojení dokud trh roste. Vznikají nové produkty, nová práce.

Když se růst trhu zastaví, zostřuje se soutěž. V některých zemích příliš rychle roste množství efektivně nevyužitelných lidí. Rostoucí neefektivita jedinců snižuje produktivitu ekonomiky státu jako celku. Evropský systém začíná být příliš nákladný a prohrává v globální konkurenci. Ekonomika ztrácí schopnost poskytnout zdroje lidem i systému správy státu. Z Evropy mizí kapitál do světa, kde je lépe zhodnocen.

Systém pravidel a způsob života se lidem v podstatě líbí a nechtěli by nic měnit. Problém však je, že systém přestává v globálním světě ekonomicky fungovat. Na udržení existující životní úrovně nejsou nyní Evropané schopni bez zadlužování získat zdroje.

Bez radikálních změn se situace bude zhoršovat a systém se pro nefunkčnost zhroutí.