- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
... nejvíce oceňuji zmínku už zapomenutého detailu, že první dny bylo všechno ještě nejisté. Až po bitvě jsou všichni generálové, v to úterý, středu, byť jsem byl ve vedení stávkového výboru, byla i ve mně malá dušička a hlodalo ve mně varování starších, že teprve "teď" STB a armáda zasáhne a všichni jako já nebo Vy na to zle doplatí... :))
My měli incident s tajnou bezpečností ještě následující pátek. Možná o tom napíšu, ale možná ne. Nevím...
Někteří lidé se prostě štítí práce, odtud asi plyne vstřícnost ke kapitalistickému systému. Polská Solidarita přivedla stávkováním svou zemi na mizinu a sametoví revolucionáři byli zřejmě odhodláni k témuž, podle jejich zásady "čím hůř, tím líp".
Trpite dojmem, ze jeden, dva dny stavky polozi hospodarstvi?
bylo mi 27, čerstvě po škole a mateřské a postgraduálu, ale u Prahy , takže to uvědomění si sounáležitosti a toho, že se to možná pohne, bylo rychlejší. A nesouhlasím s poslední větou, jsem optimista, moje mamka se smějě stále stejně za socialismu jako za pseudokapitalismu, a to i na mračící se prodavačky a úředníky. A o tom to je.
A co Vy, také se na všechny kolem usmíváte? Já jenom, že mluvíte o své mámě :-)
"Za komunistů se lidi na sebe běžně mračili, neusmívali se. Dnes už se mračí zase."
Svatá pravda. Proč asi?