Lidská role v evoluci

Život na Zemi se vyvíjí zcela zákonitým způsobem. Člověk se však mylně domnívá, že stojí na vrcholu evoluce. Planeta země byla kdysi tvořena pouze neživými minerály a kapalinami. Různé formy Života postupně vytvořily ze svých odumřelých tkání suchozemskou hlínu a bláto mořského dna.

Nekompromní evoluční vývoj zaplavil zemský povrch obrovským množstvím živočichů. Před přibližně 200 miliony let planetu zcela ovládli Dinosauři. Pokrývali převážnou většinu spotřeby zdrojů vznikajících z různých forem života. Jejich více než 150 milionů let trvající existence nezbytně přeměňovala strukturu i vzhled zejména suchozemské části planety. Ať už byla historická role dinosaurů jakákoliv, někdy před 60 miliony let skončila. Dnes už je téměř jisté, že se udusili. Spekuluje se pouze o příčinách nasycení atmosféry Země kouřem a prachem. Jejich složitý dýchací systém nedokázal získat ze zadýmené atmosféry dostatek kyslíku pro přežití (Dinosauři měli dýchací systém s vzdušnými vaky, podobně jako dnešní ptáci).

Nebyla to však žádná tragédie, život šel dál, skončila pouze jedna z jeho forem, která už nebyla potřebná. Na planetě Zemi tím vznikl prostor pro šíření Života v jiných formách. Dominujícím druhem žijícím na souši se stali savci. Evoluce se díky inteligenci přehoupla z živých organismů i na lidské nástroje. Vržené kameny a dřevěné klacky se postupně přeměnily na luky a šípy. Ostří a sílu zubů a drápů, nahradily nože a meče. Schopnost rozvoje zbraní a nástrojů se stala hlavní hnací silou evolučního výběru.

Vývoj dospěl až do fáze, ve které dokáže člověk zabíjet i pomocí jaderných zbraní. Jaderné zbraně se zcela zákonitě stanou běžně dostupným prostředkem. Rozdělávání ohně bylo kdysi také složité. K živelnému požití jaderných zbraní zcela jistě jednou dojde. K nasycení Zemské atmosféry radioaktivitou, která vyhubí savce a další formy života také dojde.

Není to však žádná tragédie, Život půjde dál, skončí pouze jedna z jeho forem, která už není potřebná. Na planetě Zemi tím vznikne prostor pro šíření Života v jiných formách. Nejpravděpodobnějším kandidátem na další evoluční rozvoj jsou například měkkýši, kteří bez úhony přežijí i stonásobky dávek záření smrtelných pro savce. Zajímavé také je, že některé druhy měkkýšů se dožívají i několik stovek let Existují i bakterie, které radioaktivitu ke svému životu nezbytně potřebují (např. Methanococcoides). K vývoji  inteligence zcela zákonitě také dojde, a nemusí to trvat ani desítky milionů let.

Život se potřebuje šířit dále Vesmírem, který je plný radioaktivního záření. Země se svojí magnetosférou je v podstatě jen takovým vajíčkem, s ochrannou skořápkou. Vyšší formy života tuto ochrannu nebudou potřebovat. Uvedenou epizodou šíření života nekončí, dalším krokem je zvládnutí vakkua.