Kudy z krize?- kolonizace Měsíce

Dnešní ekonomika je postavena zejména na spotřebě. Akumulace do budoucnosti byla postupně výrazně omezena. Americká NASA nemá peníze a rozprodává v aukci své raketoplány.

Když lidé nemají na spotřebu jsou jim vnucovány půjčky nebo je na produkty vytvořen nárok a za lidi nakupuje stát. Stát je však závislý na daňových příjmech, a ty na financování spotřeby nestačí. Zadlužily se tedy i státy. Nyní jsou dluhy v podstatě saturovány a spotřeba proto padá. K tomu se přidává i panika, která způsobuje odkládání nákupů. Lidé jsou schopni spotřebu omezit a z toho vyplývá problém ekonomické recese, který dopadá na všechny obory.

K oživení ekonomiky by přitom stačilo vytýčení dlouhodobějších záměrů a přesměrování finančních toků pro jejich realizaci.

Představte si například, že USA vláda dá NASA za úkol postavit na Měsíci stálou základnu pro 50 vědců. Místo toho, aby vyhazovali miliardy dolarů na záchranu neefektivních výrob a povzbuzování konzumní spotřeby, mohou stovky miliard investovat do kosmického projektu. Je  celkem dobře zdokumentováno, že každý dolar investovaný do projektu Apollo se v americké ekonomice zhodnotil 15x.

Dodavatelé NASA totiž vyvinuli technologie a materiály, na kterých následně vydělávají. Investice do kosmického programu vyvolávají řetězovou reakci soukromých investic do podpůrných programů. Tisíce dodavatelů získávají výrobní náplň. Kosmický průmysl na sebe dokáže navázat mnohem více dodavatelů než průmysl automobilový. Výsledné produkty jsou přitom velice složité a technologicky náročné. Nejúspěšnější jsou tedy dodavatelé nejvyšší kvality s vysokou úrovní know-how.

Pokud se v rámci kosmického projektu vytvoří prostor pro nadstavbové soukromé aktivity, lze předpokládat významný příliv dalších soukromých investic. Firmy si mohou na základní státní základnu napojit své vlastní výzkumné laboratoře. Prodej pozemků na Měsíci může nabýt konkrétní podoby. Lze aplikovat „kolíkovací“ postup z dob kolonizace Ameriky.

Kolonizace sluneční soustavy v sobě jistě obnáší rizika, stejně jako objevování kontinentů v patnáctém století. Námořní výpravy způsobily ekonomický boom celé Evropy. Při výstavbě lodí a přístavů a jejich provozu našly uplatnění miliony lidí.

Dnes do kosmického výzkumu Měsíce nejvíce investuje Čína. Pracují tam stovky odborníků z USA a Ruska a dalších států, protože v jejich zemích je kosmický výzkum Měsíce popelkou.

V rámci EU bychom mohli přestat s vyhazování miliard EUR na záchranu ekonomik a skomírajících systémů. Stejně se tím nic nezachrání, jen se ještě více zadlužíme. Místo toho můžeme zadat evropský projekt kolonizace Měsíce nebo jiný podobně ambiciózní.

Všechny peníze, které bychom do takového projektu vložili, by se velice rychle dostaly do různých odvětví průmyslu, vědy a společnosti. Peníze by byly nasměrovány do přirozeného výkonu ekonomiky. Platilo by se za výkon a to jediné uvádí ekonomiku do pohybu. Různé výpomoci a dotace ekonomiku v důsledku zadusí, protože dotované subjekty postupně ztratí schopnost efektivní existence.

Myslím, že už se na Zemi pár let jen poflakujeme, a využíváme toho, co akumulovaly generace našich předků. To co tehdy dokázali obdivujeme a používáme dodnes. Dnes však většinu toho co vyrobíme velice rychle spotřebujeme a nezůstává téměř nic. Teď je příležitost začít myslet na budoucnost a na to co po lidech z počátku 21.století zůstane pro další generace.

Jsem přesvědčen o tom, že současný potenciál vědců, techniků a ostatních je dostatečný k tomu, aby kolonizaci Měsíce a Marsu zvládl. Vše je jen otázka priorit a celkového směřování. Myslím si, že současnou ekonomickou a společenskou krizi může vyřešit ambiciózní projekt s výsledky, které nelze rychle spotřebovat, ale mohou sloužit další stovky let.