Komu patří stát?

Pro získání politické moci je v současném pojetí demokracie důležitější prezentace dobrých úmyslů, než dosahování výsledků. Zákonitým důsledkem dlouhodobé aplikace této zvrhlé morálky je nekompetentnost a pokrytectví vládnocích elit.

Dle mého názoru vůbec nezáleží na ideologickém konceptu moci. Podstatný je výsledek, tedy že se mají všichni lidé stále lépe a žije se jim dobře.

Sociální stát je myšlenka jistě ušlechtilá, stejně jako nízké daně. Skutečností je však krutá ekonomická realita. Výhody pro všechny jsou skvělé, ale kde vzít na ně?

Téměř celá ekonomika jde pod zátěží státu ke dnu. Zbytečná zátěž má tři složky:

• přebujelý pečovatelský stát
• přebujelý politickobyrokratický aparát
• rozsáhlá imanentní korupce

Zmíněná zátěž státu zvyšuje náklady firem, a ty ztrácejí konkurenceschopnost na globálním trhu. Zaměstnanci krachujících firem, po propuštění vytvářejí kladnou zpětnou vazbu pro sociální systém (méně plátců, více příjemců).

Napojení do korupčních struktur se pro mnohé firmy stává nezbytností. Výkon na státu nezávislé ekonomiky klesá, a proto podíl veřejných zakázek na celé ekonomice roste.

I když si stát půjčuje a informace falšuje, nemůže proces vymírání ekonomiky, z níž plynou daně zastavit. Daň, kterou zaplatí firma realizující veřejné zakázky, či státní zaměstnanec je pouze recyklovanou daní. Bez vnějšího příjmu recyklace nemůže fungovat. Celý stát se stále rychleji řítí do stavu platební neschopnosti (nebo hyperinflace zakončené ztrátou hodnoty peněz).

Současný vládnoucí byrokratickopolitický aparát, ve kterém se střídají slibující paraziti, nezvládá řízení státu. Většina lidí je nespokojených, lidé přicházejí o práci, podnikatelé o firmy, všichni o majetek. Příčinou je neschopnost vládnoucích elit situaci změnit. Bez podstatných změn systému však východisko není.

Ve firmách řeší majitelé obdobnou situaci kompletní výměnou celého managementu.

Mají majitelé tohoto státu stejnou moc?

Doplněk