Ideologie a metody řízení státu.

Každý stát násilím prosazuje vládnoucí ideologii. Ideologie i metody jejich prosazování jsou různé. Ideologie vždy slouží k prosazování zájmů jedné skupiny lidí, na úkor skupin jiných.

Uvedu několik příkladů:

Nacionalismus je strategie získávání výhod pro příslušníky jednoho národa na úkor národů jiných.

Teokracismus je strategie získávání výhod věřících jednoho náboženství, na úkor nevěřících.

Liberalismus je strategie získávání výhod pro schopnější a šikovnější, na úkor těch méně zdatných.

Socialismus je strategie získávání výhod pro podprůměrnou většinu na úkor šikovnějších jednotlivců.

Konzervatismus je strategie využívání historických výhod na úkor těch, kteří je nemají.

Korporativismus je strategie získávání výhod pro sdružené skupiny, na úkor skupin neorganizovaných.

Fašismus je strategie získávání výhod pro poslušné a oddané na úkor svobodomyslných.

Humanismus je strategie získávání výhod pro nezodpovědné, na úkor zodpovědných.

Demokracie a totalita nejsou ideologie, ale metody řízení. Téměř všechny ideologie byly někdy prosazovány demokraticky i totalitně.

Demokracie v různých formách připouští dílčí svobodu. Svoboda podporuje rozvoj myšlenek, stimuluje tvořivost. Ve svobodné demokracii je tvurčí síla maximální. Často ji však společenství nedokáže využít – realizovat. K realizaci, tedy zhmotnění myšlenek jsou nutné direktivy, tedy omezení svobody.

Proto je v demokratickém kapitalismu omezena svoboda zaměstnamců organizací a firem. Pokud je omezena v přiměřené míře, dokáže společnost jako celek produkovat dostatek zdrojů pro obživu všech. Pokud chybí direktivnost, zůstává příliš mnoho nerealizovaných myšlenek a společnost upadá do dluhů. Pokud je svoboda omezena příliš, je tím potlačena tvořivost a iniciativa a společnost také upadá do dluhů.

Totální direktivní metoda je při ustavení nejefektivnějším způsobem řízení státu i organizace, či firmy. Svobodu má pouze diktátor, ostatní ji nemají. Totalitní systém dokáže striktně plánovat a řídit. Přesto je vždy předem odsouzen ke křečovitému zániku. Lidé bez svobody nejsou schopni spokojeně žít. Princip loajality vytlačí uplatnění schopností lidí (loajalita převáží nad schopnostmi). Lidé pasivně poslouchají příkazy a netvoří, ztrácejí vlastní iniciativu a zájem cokoliv řešit. Diktátorovy chyby a nikým neřešené problémy vedou ke ztrátě výkonnosti a k zaostávání.

Metody řízení státu se tedy historicky mění a oscilují mezi demokracií a totalitou. Totalita je úspěšná v krizových situacích (hlavně ve válce) a krátkodobě. Demokracie je úspěšná v míru a dostatku.

Ideologie se také prosazují v různých obdobích různě, vznikají i nové a vzájemně se mísí. Každá ideologie je úspěšná jen v omezeném období. Důsledná aplikace ideologie vyvolává vnitřní nerovnováhu a napětí, plynoucí z nespokojenosti ideologií znevýhodněných vrstev obyvatel. Z prostředí nespokojených vyvstává vůle prosadit ideologii jinou, méně diskriminující.