Emigrace a emigrace

Žádného emigranta z totalitních komunistických zemí nikdy nenapadlo, zakládat v hostitelských zemích komunistické organizace. Ať už prchali z jakýchkoliv důvodů, věděli, že příčinou jejich nespokojenosti je vláda komunistů.

Emigranti si svých hostitelů vážili a někteří jsou jim za poskytnutý azyl vděční dodnes. Dnešní emigranti jsou však jiní. Propaganda v zemích, ze kterých přicházejí, obviňuje západní „bohaté“ země z vlastních problémů. V hostitelských zemích, se s obdobnou propagandou setkávají také. Levicoví aktivisté s oblibou demagogicky tvrdí, že příčinou chudoby jedněch zemí, je bohatství západu.

Emigrant tak přichází do země, kterou nenávidí, protože ji vnímá jako příčinu problémů země, ze které přichází. Požaduje svůj příděl „bohatství“, které je dle něho nespravedlivě rozdělováno. Vůbec netuší, že dosažená životní úroveň západní civilizace vyplývá z akumulovaných výsledků práce stovek generací. V jejich domovských zemích, vždy všichni všechno ihned spotřebovali. Pravdou je, že se i my začínáme chovat podobně.

Někteří emigranti, ale dnes už i místní se domnívají že „bohatství“ proudí odněkud „shůry“ a vlády jednotlivých zemí je lidem přidělují. Vzhledem k tomu, že mnozí vyrůstají v komunitách, kde jsou sociální dávky hlavním zdrojem příjmů, lze jejich úvahy i pochopit. Krádež je v takové komunitě považována za výkon spravedlnosti, neboť ten okradený „boháč“ dostal nespravedlivě větší příděl.

Nemůžeme očekávat vděčnost od lidí, které svoji takzvanou solidaritou živíme. Oni to nechápou jako pomoc, oni se cítí ukřivděni, že dostávají málo. Považují za nespravedlivé, že se má někdo lépe než oni. Vůbec totiž nechápou souvislost práce a hodnot. Oni většinou nikdy žádné hodnoty nevytvářeli.

Nejhorší však je globální úvaha o „přidělování shůry proudícího bohatství“. Mnozí jsou přesvědčeni a neustále přesvědčováni, že ty bohatší země si odebírají svůj „příděl“ nespravedlivě na úkor země jejich. Důsledkem je logická úvaha, že pokud se jim podaří takovou „bohatou“ zemi zničit, pomohou své milované ubližované vlasti. Zničená země nebude „čerpat příděl“ a „bohatsví“ zbyde na jejich zemi.

Mnoho emigrantů přichází i za prací. Hostitelské země mnohdy získávají kvalifikovanou pracovní sílu, na jejiž vzdělání vynaložil prostředky někdo jiný. Zde lze s úvahami o okrádání souhlasit, investice chudší země vložená do vzdělávání, je využita zemí bohatší.

Imigrace je tedy na jedné straně prostředkem, jak ostatní státy okrást, ale současně vede k rozvoji a posilování vnitřních nepřátel.