Důchody

Důchodový systém je odvozen od rodinné mezigenerační spolupráce. Když někdo vydělával tři groše. Jeden dával tátovi, z jednoho žil a jeden dával dětem. Rodičům splácel dluh a investoval do dětí.

Někdo vydělal i víc a investoval i do majetku. Majetek mnoha rodin se rozrůstal a přinášel jim snadnější obživu i bezpečí v krizových situacích. Akumulace majetku usnadňuje budoucnost. Investice jsou i formou pojištění rizik.

Kdysi se dohodly skupiny lidí na společných investicích. Z kolektivních investic vznikly první formy důchodů. Člověk přispíval do fondu a později z něj čerpal. Správa cizích peněz se brzy stala jedním z nejvýnosnějších forem obživy. Správci finančních fondů brzy ovládly svět. Státní moc se integrovala s důchodovým systémem. Správci fondů mnohde zavedli monopolní povinný státní důchodový systém. Investice do společného důchodového systému se stala povinností.

Ať už je současný důchodový systém jakýkoliv, navazuje na minulost. Většina dnešních důchodců do systému mnoho let pravidelně platila. Platby sociálního a důchodového pojištění jsou formou spoření, odkládání část příjmů (a to i v případě tzv. průběžného systému). Když dnešní důchodci pracovali a platili příslušné poplatky, vznikaly na důchodových účtech přebytky.

Dnes je však důchodový systém v problémech. První vlna krize znehodnotila důchody lidem především na západě. Mnohé úspory skončily ve vytunelovaných fondech a bezcenných akciích. Nyní nastává problém generační. Plátců důchodového pojištění ubývá. Důchodci, kterým vzniká nárok na důchod, přibývají.

Pracující už brzy nebudou schopni vydělat na důchody, na které bude uplatňován nárok. Důchodové přebytky z minulosti stát už dávno rozmařile utratil. Problém „důchodové firmy“ není ideologický, ale matematický. Fakta, že beze změn nemůže systém už dlouho fungovat, jsou jednoznačná.

Z podstaty věci je zřejmé, že každá změna umožňující zachování důchodového systému bude zhoršením současného stavu. Ať bude provedena jakákoliv reforma, vždy přinese zhoršení. Proto změnu nikdo nechce udělat.

Beze změn však dojde ke zhroucení důchodového systému. Zánik nároku na důchod je přímým okrádením občanů, kteří důchodové a sociální pojištění platili či platí.

Současné společenské klima směřuje k neúmyslnému krachu. Dnes společnost nehodnotí výsledky, ale úmysly. Když něco nevyjde, nikdo za nic nemůže, všichni vše mysleli dobře.