Drobilova aféra odkrývá pozadí politické mafie.

Drobilova aféra je komunikována jako „údajná korupce“. O korupci však priimárně nejde. Aféra přináší pohled do prohnilého nitra fungování českého politického systému.

Zainteresovaní a informovaní vědí, že hlavním cílem parlamentních politických stran je vydělávání peněz. Vydělávání peněz je úkolem politiků a úředníků „s politickým krytím“.

Ideologické klání politických stran vytváří argumenty pro legitimizaci mocenských pozic. Ve vydělávání peněz si strany konkurují. Někdy se však dohodnou a vydělávají společně. Nejsilnější politické strany v Praze už bez skrupulí odhazují ideologický balast, který by jim mohl překážet v efektivním okrádání občanů (http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=162342 )

Nahodilá korupce postupně „vyzrála“ do propracovaných systémů vykrádání veřejných rozpočtů. Boj proti korupci „kmotři“ podporují, protože vytváří vstupní bariéry pro případnou korupční konkurenci. Primitivní metody úplatků už dávno nepoužívají. Peníze jim vydělávají lidé, které umisťují na klíčové pozice v zákonodárné a výkonné moci. Žádné z vládou navrhovaných opatření existujícímu systému rozkrádání nezabrání.

Zmanipulovaná média označují aféru se zpackaným financováním ODS jako údajný pokus o korupci. O korupci přitom nejde. Podstatou aféry je přímé rozkrádání veřejných prostředků. Obdobné formy rozkrádání jsou pro většinu parlamentních politiků naprosto běžné. Boj o moc a koaliční jednání jsou vedena zejména jako rozdělování potenciállu k okrádání. Největší spory jsou vedeny o ministersva a úřady, přes které protéká nejvíce peněz.

Z pohledu morálky současných politiků je Libor Michálek (odvolaný ředitel SFŽP) zrádce, který jim komplikuje naplnění jejich hlavních cílů. Politici jsou už natolik vnitřně deformováni, že se domnívají, že mají na rozkrádání svěřeného resortu nárok (o tom jsou přece koaliční dohody).

Libor Michálek zřejmě nikdy nezbohatne. Neumí dobře lhát a nepochopil systém politické moci. Zveřejněním informací naštval téměř všechny politiky, protože ohrožuje jejich práci a tím i nadstandartní příjmy.

Když sleduji zasvědceně komentáře aféry některých politiků, připadám si jako v absurdním dramatu. V mnoha případech totiž zcela konkrétně vím, že jsou v obdobném rozkrádání také zainteresovaní. Veřejným tajemstvím jsou nepsaná pravidla o obsazování klíčových pozic ve stranách. Schopnost získání finančních zdrojů pro stranu je zcela klíčová. Postupy rozkrádání veřejných zdrojů se proto stále zdokonalují.

Dnes už mají zloději a podvodníci demokratický systém pod kontrolou. Neuvědomují si však, že svým konáním zpochybňují legitimitu celého systému. Současně tím vytvářejí morální prostor pro použití prostředků, které lidem umožní, všech těch parizitů se zbavit.

Pozn.: Nezapomínejme, že profláknutá zakázka je předražená o 3 miliardy. Ty také někam "potečou". Zmíněná půlmiliarda měla být "odčerpána" z prostředků pro financování, nikoliv z ceny zakázky. Celkově tedy správci státu měli naplánováno ukradnout nebo umožnit ukradnout 3,5 miliardy z projektu za 21 miliard, tedy téměř 17%. Kolik desítek miliard nám "správci státu" ukradnou?