mno

z laického pohledu několik subjěktivních, poznímek. Prvně předpokládám, že gravitace nemusí se světlem nic společného, nemo jen velmi málo, viz černé díry a temná hmota (ktrá může činit až 90% energie vesmíru, samozřejmě předpokládám, že bude hmotné povahy, ale pravděpodobně s nulovou hmotností). čili hmotnost bynemuselabýt výhradním nositelem energie, ale byly by to právě dnes hledané gravitogeny, ačkoli nevím v jaké podobě - právě možná v nějké podobvě supetstrun. To by odpovídalo daleko vícerozměrného světa než 4. Gravitogeny v podobě "strun" by vyplnovaly dinamický prostor tohoto světo, obrazně, vázaly by se podle mnoha zákonitostí do sebe - čímž by tvořily několik prostorů. Větší těleso by tak přitahovalo menží větším množstvím strun (a možná interakcí i větším množstvím fenoménů) a vázalo by na sebe gravitogeny tělesa mnšího.

Re: mno

metaforicky by jedním z principů bylo něco jako v chemii, kde se zjistilo, že o interakci nerozhodují jen fyzikálněchemické procesy, ale i 3 dimenzionílní struktura (např molekul)

Téda

Re: Téda

čauky, nějakej dotaz?

triviální příklad z reálného světa

Máme tyč, která má na koncích chytací zařízení (třeba kleště). Tyč leží v ose x. Ze směru y (kolmo) pošleme dva stejné předměty o stejných rychlostech. Pošleme je proti sobě tak, aby byla zachytávací tyč uprostřed. Když budou předměty tyč míjet, zachytíme je. Tyč se v důsledku zachycení předmětů roztočí. Necháme tyč rotovat a žádný jiný pohyb se nekoná. Oba předměty budou napínat tyč vlivem odstředivé síly. Po nějaké době zachycení uvolníme a předměty se začnou pohybovat opačným směrem. Najednou tu zase máme lineární pohyb. Navíc můžeme provést uvolnění v libovolné poloze rotující tyče, takže mohou předměty letět ve směru x, i když před zachycením letěly ze směru y. Můžeme také předměty "poslat zpátky", takže to bude vypadat jako odraz. Něco podobného se mezi částicemi (mirády částic) hmotného tělesa a dopadajícím zářením děje. Výsledkem například je, že těleso vyzařuje energii i hybnost do všech stran stejně, i když obojí přijímá ve formě dopadajícího záření převážně z jedné strany.

Re: triviální příklad z reálného světa

Vy nejste jen mystifikátor ale i komplikátor :-)

Celý váš příklad z reálného světa realizuji jednoduše dokonale pružným odrazem dvou stejně tězkých koulí letících proti sobě ve směru osy X. Necentrálně se dokonale pružně srazí a vydají se stejnou rychlostí směrem od sebe po ose Y. Neprobereme to u piva na kulečníku?

A co má jako být? Plati ZZ energie i ZZ hybnosti? Platí!

Pokud to chcete realizovat přes prkna, rotátory, ramena, kvantátory a kolorizátory - klidně můžete. Ale nemyslete si, že když příklad zamotáte, že nepoznám, kdy a kde jste se zase pokusil ošidit ZZ hybnost. Konečně jste přešel k momentu hybnost správně a konečně začínáte rotaci BEZ posunu realizovat DVOJICÍ fotonů. Takže malý krok vpřed a naše diskuse nese alespoň nějaké vysledky. A víte, proč se to Vaše rameno s kleštěmi JEN roztočí a neposune? Protože se "SEČTOU" opačné hybnosti protisobě letících fotonů  p + (-p) = 0. Soustava NEPŘIJME žadnou hybnost. Stejné je to po odlétnutí do směru osy Y.

Když to teda chcete matematicky

Pevné těleso je tvořeno konečným počtem částic. Pro každou jednotlivou částici můžeme napsat: E^2 = (p*c)^2 + (mo*v^2)^2 . Celková energie tělesa je tedy součet všech E1 až En. Dopadající záření je prezentováno fotony s energiemi Ef1 až Efn, pro každou platí že E=pc. Fotony které se absorbují předají všechnu svoji energii částicím tělesa. To znamená, že se pro dotčené částice změní ryclost v nebo hybnost p (nutno dodat, že ty částice, tedy záření osilují uvnitř tělesa). Součet všech energetických přírůstků p*c je ve svém důsledku přírůstkem vnitřní, tedy vázané energie tělesa (následně se vyzařuje). Součet všech energetických přírůstků mo*v je změnou celkové hybnosti tělesa. Do výsledné bilance je nutné započítat i energii odražených fotonů a sekundárně emitovaných částic. Zuvedeného vyplývá, že nelze předpokládat, že se fotony dodaná energie "zdvojí", tedy, že se veškerá hybnost absorbovaných fotonů přemění na hybnost tělesa a současně zvýší jeho vnitřní energii.

Re: Když to teda chcete matematicky

Energie absorbovaných fotonů se tedy rozdělí na změnu vnitřní energie tělesa a změnu celkové hybnosti tělesa. Poměr jakým se energie rozdělí, vyplývá z konkrétních vlastností tělesa a frekvence dopadajícího záření. Z výše uvedeného také plyne, že základní vlastností hmotných těles je schopnost akumulovat energii. Tedy i energii záření. Ve svém důsledku totiž záření hmotné těleso vytváří. Hmotné těleso je v podstatě ohraničený prostor ve kterém je záření "uvězněno". Každé těleso však vyzařuje a tím snižuje celkovou energii záření, které jej tvoří. Podotýkám ještě, že rychlost pohybu částic v tělese (tedy i fotonů je nižší než c).

Paradox, který jsem v článku uvedl zcela jednoznačně platí. Tedy celková energie pohybujícího se tělesa roste v případě, když se pohybuje směrem ze kterého přichází více záření, než z jiných směrů.

Hmmm,

akorat, ze "nejvyssi mozna frekvence" nikde nicim omezena podle vseho neni. Ano, existuje neco jako Planckova delka. Stejne tak ale existuje Planckova hmotnost a pritom objekty s hmotnosti mensi (i vetsi) bezne existuji.

Mene fantazirovat, vice studovat!

Re: Hmmm,

Jde o to, že Plancova délka je nejmenší délka, kterou je možné hmotnými přístroji změřit. Z toho vyplývá, že když měříme energii dopadajícího záření, nemůžeme naměřit vyšší frekvenci než takovou, která odpovídá Plancově délce. Vyšší frekvence (kdyby existovala) totiž není schopna zjistitelné interakce s hmotou.

sféra

Ač to sem nepatří - jen pro odlehčení a zasnění se, Lemm popisuje ve své Summa technologiae dokonalé využití hvězdy. Je to "sféra" (kulová slupka) vyrobená z materiálu všech planet sluneční soustavy rozdrcených a zase "slepených" obklopující hvezdu (Slunce) v jejím středu v takové vzdálenosti aby to bylo "akorát". Jaké to má výhody? Za prvé je to velkolepé, povrch této sféry je obrovský, navíc využitelný z obou stran (uvnitř pro život, opalování a rekreaci , zvenku pro přístaviště vesmírných lodí, výrobu, skladování a pozorování hvězd). Za druhé je to z dálky pozorováno jako jasný protifyzikální paradox (černá věc, co není černá díra...tj důkaz astroinženýrství (inteligence) - značka "tady je to naše a my jsme inteligentní" K čemu je třeba hledat zdroje energie z ničeho....

Re: sféra

Tak tak :) pořadně využít a pochopit to co je !!!  zdroje energie z ničeho nejsou a nikdy nebudou, ale mame zdroje které jsou skoro nevyčerpatelné. Bohatě si vystačime s Tokamakem pokud se to povede, ale to stou hvězdou je pěkné.  Taky bych si dokázal představit elektrarnu typu pole antén, každá anténa (přijímač) je naladěna na jinou frekvenci a výkon přímaného signálu je zdroj taková obdoba fotovoltaniky, ale ne na sluníčko :) ,ale mozna by to byl přiliš malý vykon :)

ad paradox

...ani jsem nečekal že "paradox" vzbudí takovou smršť ale když čtu o těch prknostrojích a nebo o nedostatečné tuhosti uložení zrcadel, shledávám že tento paradox vyřešil správně 5alfa, protže jeho vysvětlení pracuje i za predpokladu dokonalého odrazu který jsem tam dal, ačkoli jsem zapřísáhlý nepřítel klasické dokonalosti v reálném světě. V reálném světě bude fungovat to co říká 5alfa a to co říkáte vy se k tomu ještě přidá.

Re: ad paradox

Nejde přece o zádnou smršť, na vysvětlení úplně stačilo 1000 povolených znaků v diskuzi.

Pochopitelně dokud se neobjeví názor, že je to úplně blbě, že závěry jsou mylné atp. Pak jsi nucen pokusit se svou tezi obhájit.

Ano, asi tak.

Netusim, z jakeho titulu pan autor pise o fyzice a jako fyzikovi mi jeho clanek prisel jaksi doztracena. Neoveril jsem si veskera tvrzeni, relaxuju, ale stejne jsem z nejakeho duvodu cekal jasnejsi clanek, osvetu verejnosti, rozebirani nejakych praktickych otazek. Misto toho je prakticka stranka veci pouzita jen jako motivace v uvodu. Proste, cekal jsem v mnoha ohledech vic.

Re: Ano, asi tak.

Autor teď má fyziku jako hobby...

Ale ani jako hobby by se neměl dopouštět elementárních nepravdivých fyzikálních postupů... viz. "Dokonce je možné vynaložit na zrychlení méně energie, než jí těleso při svém pohybu ze záření získá. Práce vynaložená pro získání rychlosti je vykonávána omezenou dobu (pokud pořád nezrychlujeme), ale vyšší energii záření získává objekt tak dlouho, jak dlouho se směrem ke zdroji záření pohybuje."

Zcela zjevným opomenutím ZZ hybnosti neuvažuje, že každý potkaný foton v protisměru nese taky hybnost. A získaný a zpracovaný foton záření znamená foton pohlcený a tedy i celkově snižující hybnost (nebo rychlost nebo relativistickou hmotnost) objektu. Takže získanou energii zaplatí ztrátou hybnosti a rychlosti. A není pravda, že na opětovné získání své rychlosti stačí méně energie, než které těleso získá ze záření...

Asi tak...

Snad bylo řečeno vše, možná jsme se v diskusi vzájemně obohatili a pokud se dohodneme i na tom "Jaká energie v Joulech přísluší fotonům s vlnovou délkou rovnou planckově délce", odejdu spokojen.

Re: Asi tak...

Znovu jsem si přečetl svůj článek, tedy ten odstavec o maximální energii. Ano pokud vezmeme v úvahu že c=3*10na8 vyjde nám maximální frekvence fmax=1,85*10na43 (téměř Plancův čas). Max energie tedy bude v řádech 10na9 J. Skutečně naměřené max hodnoty jsou v řádech jednotek a desítek J. Mnou provedený výpočet je tedy čpatný. Nemá však na obsah ostatního textu vliv. Zítra ten odstavec smažu a vložím zde do diskuse - aby bylo zřejmé co alfa5 správně rozoproval.

paradox

také pro pana 5alfu - co se stane, pokud se paprsek dostane mezi dvě zrcadla (plachty) a odráží se střídavě od jednoho k druhému (řekněme že kolmo a ideálně). Hybnost fotonů se předá jednomu zrcadlu, pak druhému zrcadlu a tak stále dokola. Pokud budou zrcadla volně v prostoru pak začnou akcelerovat od sebe a pokud nedosáhnou rychlosti světla (což by jakožto hmotná tělěsa neměla nikdy) světlo je vžda dojede a opět trochu "nakopne". Tak dostaneme z několika málo J energie a hybnosti původního paprsku nekonečnou kinetickou energii dvou zrcadel. Vím že je to asi kravina ale zní to hezky ne?

Re: paradox

Uvažujete správně. Kdyby to bylo takto zjednodušeně jak zde 5alfa uváděl ze středoškolské fyziky (totální předání hybnosti). Ve skutečnosti je hmota pro záření vždy řídká. Tedy při každém odrazu (i od kvalitního zrcadla) se část  záření absorbuje, tedy zvýší energii zrcadla (příklad s momentem hybnosti prknostroje) aniž by zrcadlo získalo lineární hybnost (hybnost se změní na teplo). Může to trvat dlouho, zrcadla se budou od sebe vzdalovat a záření bude postupně ubývat až se celé přemění na teplo zrcadel, která se pak budou od sebe vzdalovat rovnoměrným přímočarým pohybem. Je to krásný příklad. Na začátku máme dvě teploty a energii záření. Na konci máme dvě vyšší teploty a dvě pohybující se zrcadla (tedy dvě hybnosti). Celkové množsví energie se nezmění. pozn.. opomíjím vlastní vyzřování těles - všechna tělesa ztrácejí energii vyzařováním, tedy jejich teplota klesá