Dluhy fungují jako tvrdé drogy

Od roku 2000 vzrostl HDP přibližně o 1000 miliard Kč (z 2 200 na 3 200). Na první pohled dobrý výsledek. Problém však je, že za stejnou dobu si lidé od bank vypůjčili víc než 600 miliard Kč a stát zvýšil svůj dluh o dalších 500 miliard Kč.

Trh hypoték a půjček se začal pořádně rozvíjetl až po roce 2000 (legislativa pro hypotéky začala platit v roce 1998). Úvěry tedy umožnily zvýšení poptávky, která se logicky projevila větší spotřebou. Větší spotřeba znamenala zvýšení HDP. Výkonost ekonomiky tedy vzrostla, ale za cenu toho, že jsme v ní utratili vypůjčené peníze.

Zajímalo by mne, co se bude dít dál. Mohou si lidé půjovat dál? Možná trochu ano, ale ti zadlužení už začali své úvěry splácet a o další nemají velký zájem. Dlužníci už dnes zaplatí bankám ročně přes 50 miliard splátek a úroků. Když přestanou noví dlužníci přibývat, sníží se objem peněz utrácených lidmi o výši prostředků, které platí za své dluhy bankám. Odhaduji, že nasycení úvěrového trhu může způsobit pokles spotřeby obyvatelstva přibližně o 100 miliard ročně. Adekvátně poklesnou i některé dańové výnosy (DPH, spotř. daň,…). Z vypůjčených peněz totiž lidé už příslušné daně zaplatili a stát je utratil.

Když se přestane zadlužovat stát (začne šetřit) máme tu další výpadek spotřeby. Když se přestaneme zadlužovat, nemáme vyhráno. Naopak dostaví se „dluhový absťák“. Ekonomika si totiž na postupné zadlužování zvykla jako narkoman na heroin. Prudký pokles zadlužování může způsobit vážné otřesy. Příjemný život na dluh však už brzy nebude možný, protože nikdo nepůjčí tomu, kdo nemá schopnost dluhy splácet.

Budoucí reformy veřejných financí tedy musí mít formu odvykací kůry. Problém také je, že ekonomický narkoman, představovaný českým obyvatelstvem a státem není zcela přesvědčen, že by se měl ze své závislosti na dalším zadlužování léčit. Zvláště, když je inspirován dosud úspěšnými dluhovými narkomany (USA, Německo,...)