Čínský stát

V Rusku lidé vykoupili krysy, protože podle čínského kalendáře začíná rok krysy. Rusové vidí ekonomické úspěchy Číny a porovnávají je se svými demokratickými experimenty a problémy západních demokrací. Čína se začíná stávat příkladem ekonomického úspěchu.

Ještě před patnácti lety byla Čína zaostalou zemí s nedostatkovým zbožím, jak to známe z reálného socialismu. Čínské mocenské struktury zcela změnily strategii země, komunistickou a socialistickou ideologii zcela vyvrhly na smetiště dějin. Do popředí postavily právo na soukromý majetek a liberalizovaly trh.

Běžné lidi příliš nezajímají statistické ekonomické údaje, které úspěch Číny potvrzují, ale přímá zkušenost. Setkávání s bohatými turisty, dojmy z návštěvy země a podobně. Přímé zkušenosti se šíří postupně v okolí, jejich šíření dál zřejmě urychlí letošní olympiáda. U nás je zatím rozšířen mylný názor, že čínský úspěch je založen, na levné pracovní síle, která pracuje za hrst rýže. Tento omyl je velice nebezpečný.

V Číně žije 300 milionů lidí ve městech a přibližně miliarda v jejich okolí a na vesnicích. V zaměstnaneckém poměru je něco přes 400 milionů lidí. Průměrný plat v Číně je něco přes 1700 yuanů (5000,-Kč). Je nutné dodat, že přibližně 300 milionů Číňanů nemá příjem žádný a do průměru se nepočítají. Na druhou stranu jsou příjmy obyvatel velkých měst vysoce nadprůměrné:

		yuan	Kč
	7000000	18500	51800
Macao	500000	8900	24920
Shanghai	16800000	5350	14980
Peking	16900000	5000	14000

Životní náklady jsou v Číně přibližně poloviční až třetinové ve srovnání s námi. V nových čínských nákupních centrech to vypadá prakticky stejně, jako v těch evropských nebo amerických. Plná parkoviště, plno lidí, plné nákupní košíky a plno zboží. Prodej nových aut za posledních 6 let vzrostl z 500.000 (rok 2000), na 3,8 milionů aut (rok2006), poslední odhady jsou přes 4,2 milionu aut (2007). Čína je druhým největším automobilovým trhem na světě. Počet Čínských boháčů, jejichž majetek je větší než bilion USD vzrostl za poslední tři roky z 15 na 66 (V USA je to 415, SRN-55, Rusko-53, Indie-36, UK-29,…).

Téměř každý, kdo má nějakou reálnou zkušenost s Čínou potvrzuje, že jedním z hlavních motorů úspěchu Číny je motivace. Takzvaný americký sen (s chudáka za pár let milionářem) je pro Číňany reálně splnitelný.

Často čtu v diskusích názory typu: „Vždyť tam žijí miliony lidí v chudobě, je tam diskriminace, nemají sociální podpory, musí platit u lékaře. To nemůže dlouho vydržet, demokracie zvítězí, protože je lepší!“

Vždy mi to připomene dávné komunistické zpochybňování úspěchů ekonomiky USA: „Vždyť tam žijí lidé v chudobě, diskriminují černochy, lidé nemají právo na práci, musí platit u lékaře. To nemůže dlouho vydržet, socialismus zvítězí protože je lepší!“

V obou případech jsou to pouhé ideologické nálepky ignorující reálnou podstatu úspěchů. Důležité jsou výsledky, nikoliv idealizované teorie.

Úspěch Číny je zcela v rozporu s dogmaty o demokracii, proto se všichni snaží nalézt nějaký problém, který její růst zastaví.

Například zdrcující prognózy demografického vývoje (stárnutí populace). Číňan totiž musí za druhé a další děti zaplatit pokutu (poplatek) 35.000yuanů, tedy cca 100.000,.Kč (dvě dívky jsou povoleny). Výsledkem je nižší porodnost. Vzhledem k tomu, že v Číně prakticky neexistuje státní důchodový, sociální a zdravotní systém nemůže dojít k jeho zatížení. Demografické problémy nastanou pouze v zemích se státním důchodovým systémem. Navíc mají pokuty za nadpočetné děti neplánovaně dopad ve zkvalitnění genofondu celé čínské populace (více dětí má ten, kdo si to může dovolit).

Dalším zcela mylným mýtusem, je tvrzení, že za úspěchy Číny stojí otrocká práce dětí a plagiátorství. Obě tyto aktivity jsou v Číně provozovány, ale patří do oblasti černé, či šedé ekonomiky. Na oficiální hospodářské výsledky nemají tyto aktivity naprosto žádný vliv, navíc jsou jejich provozovatelé při odhalení trestáni smrtí.

Naivní jsou také názory o potřebě demokratického vývoje Číny. Číńané s nadprůměrnými příjmy a podnikatelé si velice dobře uvědomují, že většina chudých, touží po jejich majetku. Demokracie by s největší pravděpodobností vedla k obnovení komunistické ideologie, kterou vládci Číny tiše pohřbili.

Chybný je také mýtus o financování čínského ekonomického růstu spotřebou kupní síly západu. Rozhodujícím faktorem čínského ekonomického růstu je právě naopak raketový růst čínské domácí spotřeby. Čínský dovoz roste závratným tempem a ovlivňuje světové ceny. Většina čínské produkce končí na čínských trzích. Zaplavování světa čínskými výrobky však umožňuje Číně udržení pozitivní obchodní bilance. U laiků, kteří neznají konkrétní ekonomická data, tak vzniká mylný dojem, že je růst způsoben naší spotřebou.

Tristní však je, že my nakupujeme čínské výrobky, ze kterých mají firmy vyrábějící v Číně tučný zisk. Číňané však do své země dovážejí i potraviny, které EU a vlády evropských států dotují. Dotace pocházejí z daní, které prodražují výrobu natolik, že nedokáže čínské produkci cenově konkurovat. Proto také, většina úspěšných firem přesouvá svoji výrobu jinam.

Pravdou však je, že čínský rozvoj je do značné míry financován ze západu. Do Číny se totiž postupně, a stále rychlejším tempem přesouvá západní kapitál. Přesouvá se nejen do Číny, ale i do dalších zemí, ve kterých je lépe zhodnocen. Čínský model státu zavádějí i v dalších zemích, například ve Vietnamu, a jak už jsem v úvodu napsal, míří tímto směrem i Rusko.

Čínské vedení otevřeně hovoří o plánech ovládat celosvětovou ekonomiku. Výrazně podporuje aktivity směřující k nákupu podílů ve světových bankách a významných podnicích. Kapitálový vliv Číny ve světě každým dnem roste. Čínské firmy se stále častěji objevují na předních příčkách nejvíce kapitalizovaných firem světa. Např. Petro-China loni předstihlo General Electric i ExonMobil a stalo se nejvíce kapitalizovanou firmou světa, Lenovo (výrobní část IBM) mělo v USA zisk 88milionů USD, Čína se stala vlastníkem největšího podílu akcií ve fondu Blackstone (jeden z největších světových investičních fondů).

Myslím si, že je na čase přestat zavírat nad reálným vývojem oči a bagatelizovat ho naivními plky o porušování lidských práv, či padělaných šmejdech. To Číně neublíží a nám nepomůže. Jediné co nám může pomoci, je být lepší než oni. Dlouhodobý úspěch společnosti vyplývá jen a pouze z ekonomické úspěšnosti a schopnosti obrany. Těžko říct, zda čínské vedení vyměnilo komunistické ideály za libertariánské cílevědomě. V každém případě se chovají pragmaticky.

Historie zcela jednoznačně ukazuje, že kapitalismus je úspěšný a socialismus je naivní utopie. Evropa se naivně domnívá, že demokraticky řízený socialismus může fungovat. Historie i současná fakta však ukazují opak. Většina lidí však dosud nepochopila, že příčinou bývalých úspěchů západu nebyla demokracie, ale kapitalismus.

Pokud se nevzpamatujeme a neodstraníme chyby, které zpomalují náš vývoj, ztratíme vliv na dění ve světě a časem i vlastní svobodu. Dostaneme se do područí těch, kteří jsou ve světě ekonomicky úspěšnější.