Jo, jo,jo

Snad všechny války na světě byly vedeny s tím, že jsou bojem za svobodu. Ovšem ta míra svobody mívá pro různé lidi, různé hranice.

Je to tak,

ještě při pohledu kolem sebe mne občas napadá, že ti, co nemají nic , ani střechu nad hlavou, ani rodinu, jsou svobodnější.

pripomelo me to:

TEORIE A PRAXE OLIGARCHICKÉHO KOLEKTIVISMU-Emanuel Goldstein

Kapitola I. - Nevědomost je síla

Po celou historickou dobu, možná už od konce mladší doby kamenné, byly na světě tři druhy lidí: Ti nahoře, Ti uprostřed a Ti dole. Dělili se ještě dál, byli nazýváni různými jmény a jejich poměrný počet, jakož i postoj jedněch k druhým se měnily v průběhu věků; ale ve své podstatě se struktura společnosti nikdy nezměnila. Dokonce i po obrovských převratech a po zdánlivě neodvolatelných změnách se vždy znovu prosadil stejný model, tak jako se gyroskop vždy vrátí do rovnováhy, poté co se vychýlil daleko na jednu nebo druhou stranu.

Cíle těchto tří skupin jsou naprosto neslučitelné. Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou. Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře. Cílem Těch dole, pokud mají nějaký cíl – – je totiž trvalou charakteristikou Těch dole, že jsou příliš zkroušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoli mimo svůj každodenní život –>>>

Re: pripomelo me to:

>..svůj každodenní život – je zrušit všechny rozdíly a vytvořit společnost, v níž si budou všichni lidé rovni. A tak se v průběhu dějin znova a znova odehrává boj, který je ve svých hlavních obrysech stále stejný. Po dlouhá období se zdá, že Ti nahoře jsou bezpečně u moci, ale dříve či později pokaždé přijde chvíle, kdy buď ztratí víru v sebe nebo schopnost účinně vládnout, nebo obojí. Potom je svrhnou Ti uprostřed, kteří získají Ty dole na svou stranu předstíráním, že bojují za svobodu a spravedlnost. Jakmile Ti uprostřed dosáhnou svého cíle, uvrhnou Ty dole nazpět do dřívějšího postavení otroků a sami se stanou Těmi nahoře. Od jedné ze zbývajících skupin se okamžitě odtrhne nová skupina Těch uprostřed a boj začíná nanovo. Z těch tří skupin se jen Těm dole nikdy ani dočasně nepodaří dosáhnout svého cíle. Bylo by přehnané tvrdit, že v celých dějinách nedosáhli žádného materiálního pokroku. >>

svoboda

je lepší být chudák v ráji nebo boháč v pekle? A nejen to. Je lepší být boháč v ráji nebo chudák v ráji. Dejme tomu že jste velký boháč v nějaké "málo civilizované zemi" - značnou část svého majetku a času musíte investovat do své ochrany před únosy, vládou....pokud jste ale velký boháč i v nějaké "poměrně dost civilizované zemi" stojí vás obhospodařování vašeho majetku také nervy a síly... největší svobody lze dosáhnou podle mne tak, že si vyberete ráj podle svého gusta - t.j. zemi která se vám jeví jako nejcivilizovanější (podle vašich představ) a tam žijete jako spíše chudší občan. Nikdo vám nezávidí, pokud máte "na víc" (lepší místo, lepší výdělek) ale díky tomu že nelpíte na extrémním luxusu (neboť daná země má takové standarty že se vám jeví jako dostatečný luxus) neusilujete o lepší místo a větší příjmy a nikomu tím nekonkurujete a dosahování příjmů je pro vás brnkačka (jste jednooký mezi slepými)

Ano, takhle nějak to je

Myslím,že jste pojal svobodu

pouze jako společenský atribut. Trochu materialistickou. Já bych spíš souhlasil tady s idealisty , případně i s Kantem. Svoboda by měla být otázka vnitřního přesvědčení a mysli. Vyrovnanosti člověka a jeho vnitřní víry. A teprve z tohoto faktu bych utvářel svobodu podle principu chování,které by mohlo být zákonem.

Třeba volby nepovažuji za svobodu , svobodné je pouze rozhodnutí jít či nejít. Ale sama otázka volby svobodná není. Jednak volíme menšinu,aby vládla většině. Není zaručeno,že menšina bude činit,co si předsevzala. A mnoho dalšího. Zákon pak není o svobodě , ale o regulaci svobody tak,aby vyhovovala vládnoucí menšině.Proto je třeba svobodu vnitřní a ta může být absolutní a nenechat se uviklat ve své filozofické víře a přijímat rozhodnutí nezávísle na okolí.

demokracie není rovna sekularizmu

islám dojde po dlouhé době bojů rovněž k demokracii . mezitím musíme obstát .a demokracie se nebrání (když už musí se bránit) demokratickými prostředky