Boj o zdroje

Boj o zdroje je nedílnou součástí evolučního procesu. Když život zcela zaplnil oceány, bylo prosazování dalších druhů těžké. Proto začaly některé druhy fauny a flóry dobývat pevninu. Vítězem evolučního soupeření druhů na pevnině se stal člověk, který postupně využívá většinu dostupných zdrojů. Lidské kmeny (národy, etnika) postupně ovládaly jednotlivá území.

Každý kmen si své dobyté území přivlastnil. Území bylo v té době hlavním zdrojem. Prakticky veškerá lidská činnost se soustředila na opatřování potravy a získání přístřeší umožňující vzdorovat klimatickým podmínkám. Rozrůstající se lidské kmeny však potřebují stále více prostoru. Další prostor získávají lidé bojem a vyhnáním původních obyvatel.

Podmínkou přežití se čím dál více, začala stávat schopnost obrany a boje. Rovnováha obranyschopnosti učinila další boje značně vyčerpávajícími. Proto se částečně stabilizovalo jakési rozdělení území. Další konflikty byly stále více neefektivní.

Úspěšnost přežití a celkového rozvoje jedince je významně ovlivňována akumulací jeho předků. Člověk, který nezdědí půdu a jiné prostředky musí vynaložit mnohem více energie, aby přežil, než ti kteří měli odpovědné rodiče.

Veškerá půda v Evropě a blízkém okolí měla brzy své konkrétní vlastníky. Pokračující množení lidí však vyvolávalo další potřebu půdy, tehdy hlavního zdroje. Stávající vlastníci se dokázali uživit a kooperovat ve společné dělbě práce i bez „nových“ lidí. Mnozí bezzemci se s růstem produktivity zemědělské práce stávali zbytečnými. Část jich prodávala svoji práci, ale poptávka po práci byla menší než jejich pracovní kapacita. Fungující společnost, se potřebovala pro nastolení rovnováhy, těchto nadpočetných lidí zbavit.

Člověk však lpí na životě, stejně jako všechno živé. Výsledkem bylo dobývání nových zdrojů v zámoří, které vyvrcholilo kompletním rozdělením planety. V situaci, kdy už nebylo možné získávat novou půdu dobýváním nedostatečně chráněných území, nastal tlak na přerozdělování již vlastněné půdy. Výsledkem byly mnohé revoluce, z nichž nejznámější je ta francouzská.

Dalším řešením problémů s nedostatkem půdy byla průmyslová revoluce. Ta zvýšila produktivitu získávání obživy natolik, že se mohla hustota zalidnění dále zvětšovat. Důležité je, uvědomit si, že bez růstu produktivity získávání obživy, by velikost zemědělské půdy zcela limitovala maximální možný počet žijících lidí. Přebytečné, by musel buď někdo zabíjet, nebo by umírali hlady.

Průmyslová revoluce navíc vytvořila potřebu dalších zdrojů, které postupně získaly větší hodnotu než zemědělská půda. I tyto zdroje však byly postupně rozděleny. Proces přivlastnění zdrojů probíhá dosud. Rozdělení průmyslových zdrojů je mnohem složitější, neboť význam jednotlivých zdrojů se postupně měnil. Postupně se však stává sjednocujícím faktorem energie, protože je převažujícím výstupem zpracování dobývaných surovin.

Pokračující průmyslová revoluce však zvýšila produktivitu práce natolik, že mnoho lidí z řetězce dělby práce vypadlo a stali se zcela zbytečnými. Jejich pracovní schopnosti ostatní účastníci směny přestali potřebovat. Důsledkem jejich touhy žít, byly války a komunistické revoluce minulého století. Obojí snížilo počet žijících lidí a přerozdělilo zdroje. Přebyteční (v matematickém smyslu slova) lidé, také našli uplatnění v nových oborech, o které se množina dělby práce rozšířila. Evropa navíc vytvořila systém přerozdělování, který distribuuje zdroje i těm, kteří se do dělby práce nedokáží nebo nemohou zapojit. Musím dodat, že sociální systém vytváří náklady a poškozuje motivaci. Výsledkem je celkově nižší efektivita existence, která snižuje schopnost konkurence.

Období objevování nových nalezišť na dosud využívaném území pomalu končí. Nastává fáze rozdělení dosud neobydlených a zcela jednoznačně nepřidělených území, která mohou být zdrojem cenných surovin. Lze také předpokládat, že nastane „tlak na přerozdělení“, který připraví o zdroje státy neschopné obrany.

Po celkovém zmapování planety, a přesném určení zásob všech zdrojů, lze vypočítat „životní kapacitu“ Země. Prakticky lze spočítat maximální možný počet žijících lidí. Jistě lze předpokládat další zvyšování efektivity získávání potravin, které umožní i větší množství žijících lidí, nicméně nekonečné v rámci této planety nebude.

V každém případě však zdroje někomu patří, a patřit mu budou pouze tehdy, pokud si jejich vlastnictví dokáže před okolím uhájit.