Bez dluhů kapitalismus fungovat nemůže

Dluh a zisk jsou jako rub a líc téže mince, matematika je neúprosná. Přesto mám někdy pocit, že si to mnozí neuvědomují, proto jsem napsal pár slov:

Z ekonomického pohledu je cílem podnikání dosahování zisku. Zisk vzniká jako rozdíl mezi výnosy a náklady. Výnosy pocházejí z tržeb na trhu, náklady na trhu tržby vytvářejí. Aby mohly být všechny firmy v zisku, musí na trh vstoupit další tržby. Tržby pocházející z nákladů (těmi jsou v důsledku mzdy) a daní (stát daně utratí na trhu). Jestliže jsou však všechny firmy v zisku, musí být jejich náklady nižšší než tržby. Když se ze všech nákladů stanou nakonec tržby, budou tržby na pokjrytí zisku chybět. Proto musí být doplněny tržbami jiného původu.

Akumulovaný zisk je uložen v bance či přímo investován, zjednodušeně půjčen. Nadprodukce(produkty, které ekonomika nespotřebuje na svoji reprodukci) musí být prodána na dluh. Na jedné straně vzniká zisk z prodeje nadprodukce, na straně druhé dluh z jejího nákupu. 

Dnes už příliš nezáleží na otevřenosti či uzavřenosti ekonomiky. Ekonomika je dnes globální, což znamená že je uzavřená. S mimozemšťany zatím neobchodujeme. Kdyby chtěly zadlužené státy a ekonomiky své dluhy splácet, museli by dokázat svoji nadprodukci někomu prodat. Když se další státy, lidé a ekonomiky nezadlužují, nelze nadprodukci prodat. Proto se musí hledat nové "zdroje dluhů".

Dluh a zisk jsou dvě strany jedné mince. Narůstání zadluženosti světa jde proto logicky, ruku v ruce, s rychlostí akumulace kapitálu. Když už dluhy nemohou narůstat nastává problém s tržbami a nastává tzv. krize. Všechny výrobní prostředky a síly jsou dostupné, chybí pouze peníze. Když se zboží neprodá musí se produkce omezit a roztáčí se koncová spirála. Tento ekonomický cyklus není žádná novinka. Už ve starém Egyptě v pravidelných cyklech „resetovali“ dluhy. V naší civilizaci problém „s tržbami“ vyřešila válka nebo kolonizace (jejímž předmětem jsme také byli).