2084 - II.serie - 1.pokračování - PŘETOPENÝ KOTEL

Většinu prostoru zasedací místnosti Riksdagu vyplňoval dav, který v pomalém rytmu hlasitě skandoval: „Heil!“ (Švédsko, počátek 21.st)

Ernst, vůdčí osobnost předešlých protestů vytahuje z hloučku poslanců, tísnících se v rohu, známého levicového liberála Orbana. Zmítajícího-se poslance, si ruce davu podávají až k otevřenému oknu. Ze střechy staré národní banky je otevřenými okny nádherný výhled na zapadající Slunce. Vodní hladina však začíná až pár metrů od oken, proto se zvenku ozvalo tlumené plesknutí.

Byl jsem nadšen naším úspěchem, konečně se zbavíme útlaku nepřátel našeho národa. Věřím, že naše budoucnost je v našich rukou, konečně osvobodíme naši zem, od parazitující lůzy.

Vzpomínám na pocity bezmoci, když mi při pouličních protestech zapálili muslimští přivandrovalci auto. Dlouho jsem na ně šetřil a také jsem si vypůjčil. Zůstával jsem v práci dlouho do večera, zatímco se tahle lůza válí v mešitě. Dvě třetiny výplaty mi sebere zkorumpovaná vláda a nacpe ji do chřtánu parazitů.Moji sestru před rokem znásilnila a okradla partička Albánců, policie nic nevyšetřila. V podstatě se nám vysmáli, že nestíhají řešit takové banality. Navíc všichni vědí, že se do jejich ghett ani neodvažují vstupovat.

Tobias můj kolega z práce měl už dříve podobné zkušenosti. Byl to také jeden z důvodů, proč se do Stockholmu přestěhoval. Říká, že  Malmo už je zcela v rukou muslimů a přistěhovalců, našinec už tam nemá žádná práva.Tobias předevčírem nepřišel do práce, zatkla ho policie. Byl obviněn z propagace rasismu. Zůčastnil se nějaké schůze NSF, říkali tam zakázanou pravdu o naší situaci. Bohužel byl na schůzi agent policie, který pořídil záznam.

Chudák Beatrice, Tobiasova manželka. Druhý den po zatčení jim byt zdemolovali příznivci AFA. Tobias a jeho plná adresa je totiž uvedena na internetových stránkách AFA, což je spolek levicových liberálů.

Beatrice mi řekla o dnešní demonstraci na podporu nespravedlivě zatčených Švédů. Měla radost, když jsem slíbil, že tam půjdeme společně. Mezi lidmi, to už vře. Všichni jsme neustále poučováni o lidských právech těch, kteří nás denodeně terorizují. Začínám si připadat beznadějně. Prakticky už je mi to jedno, makám, mám dluhy, auto zničené. Před sebou mám budoucnost otroka, který má právo buď s těmi nesmysly souhlasit, a nebo mlčet a nechat se deptat.S Beatric jsme šli pěšky historickou uličkou, všiml jsem si, že naším směrem jde nezvykle mnoho lidí. Míjeli jsme policejní mikrobus, ze kterého vystupovali policisté vyzbrojení štíty a helmami. Na náměstí Stortorget se tvořily hloučky, ve kterých se živě diskutovalo. Do jedné z debat jsme se zapojili, cítil jsem uvolnění. Po dlouhé době jsem zažil pocit souznění a pochopení. Ano jsme na jedné lodi, ničí nás ti politici, ten systém, který z nás dělá cizince ve vlastní zemi.

Z horní části náměstí se ozvalo hlasité přivítání z megafonu: „Dobré odpoledne! Všichni jsme rádi, že se nás tady tolik sešlo….“ Rozhlížím se kolem, prakticky není k hnutí. Zabraní do diskuse jsme si vůbec nevšimli, jak se celé náměstí a přilehlé ulice zaplňují lidmi.Řečník připomenul důvod našeho protestu. Po chvíli ho vystřídal vůdce NSF Ernst Bilstrom, který se ukrývá před policií:  „Naše vláda a instituce usilují o zničení naší země, našeho národa. Rodilí Švédové, kteří protestují proti masové imigraci, která z nich během pár generací udělá menšinu v jejich vlastní zemi, byli a jsou prohlášováni za rasisty. Jsou perzekuováni a zatýkáni. Na osoby označené za rasisty se ochrana zákona prakticky nevztahuje.

“Přidal jsem se k bouřlivému potlesku. Další projev byl přehlušován policejními výzvami: „Demonstrace porušuje zákon! Jménem zákona rozejděte se!“

Policejní „rušení“ znemožnilo srozumitelnost projevu. Dav se nerozcházel, naopak začal hučet a ve vlnách se tlačil na policisty.

Z nějakého amplionu se ozvalo krátké: „Heil!“

Dav nesměle odpověděl: „Heil“

Z amlionu se ozvalo znovu: „Heil“

Přidal jsem se k ohlušujícímu řevu: „Heil!“

Bylo to jako rozdmýchávání ohně, brzy se k opakovanému skandování přidala i gesta vztyčených pravic.

Dali jsme se do pohybu, vřískot a nářek z místa střetu s policií zanikal v dunivém pravidelném řevu: „Heil! Heil!“

Když jsme procházeli místem, kde byla na začátku demonstrace policie, dupali jsme s chutí na zbytky zničené policejní výstroje. V duši jsem cítil euforii ze zlomení nespravedlivé moci.

Nezadržitelně jsme mířili na ostrov Riksdag, kde sídlí Švédský parlament.