NEříkejte jen NE!

V situacích, kdy jsem rozhodnutý odpovědět „Ano“, ale nakonec hledám důvod pro to, říct „Ne“, se vyskytuje stále víc a víc. A právě proto vzniká tento článek. Jak to ve skutečnosti je s přístupem k životu, k výzvám a nabídkám, které se nám denně velmi ochotně snaží někdo vnutit, ať už s úmyslem získat, prodat nebo nás pouze potěšit. Není život propletený stálým odmítáním finančních poradců, pojišťovatelů, telefonistů a podomních prodavačů, kteří za účelem zisku využívají našeho času, trpělivosti a obírají lidi o příležitost říkat na výzvy "Ano"?

Jednou si tak sedím v práci a z mého obvyklého zápalu konstruktivní činnosti mne vyruší nečekaná otázka kolegy, velkého nadšence a fandy do in-line bruslení a sportů vůbec. "Nechceš si o víkendu jednou pořádně zabruslit? Jedeme na 25 km okruh, do Vídně, na jeden den a máme volné místo v autě." Říkám si: "Na bruslích jsi ve Vídni ještě nebyl“. Téměř okamžitě se ozve mé druhé, pohodlné a znuděné já a namítá:  "Chce se Ti někam vůbec?“. A já přesto, že jsem byl ještě před chvílí přesvědčený, že do Vídně musím jet, najednou přemýšlím, zda se jako obvykle nevymluvím na něco „strašně důležitého“. Nakonec však naštěstí zvítězí má zvědavost a touha zažít něco nového a konečně se rozhoduji a vypravuji ze sebe očekávanou odpověď: "Ano!"

Nemohu se zbavit myšlenky, že jsou lidé nastaveni tak, aby byli záporáky a na cokoliv odsekli "Ne". Veškerý můj život, využití volného času, pomoc ostatním, na všechny tyto zajímavé výzvy reaguji tím kratším, jednodušším a nezávazným "Ne", někdy doplněným o slušné "Nemám zájem" nebo "Promiňte". Vysvobozením pro mě budiž to, že tak nejednám jen já.

Proč je svět takto nastavený? Nebylo by jednodušší, kdyby lidé tolik nehledali záminky k tomu, aby něco okamžitě a bez rozhodování odmítli a namísto toho spíš přemýšleli nad tím, jaké by to pro ně mohlo mít výhody, příležitosti, osobní rozvoj a hlavně zážitky a zkušenosti? Kolikrát jste byli v životě bruslit ve Vídni nebo v jiném koutě světa? Kolikrát jste skákali padákem nebo na bungee šňůře z mostu do propasti? Možná to nejsou činnosti, kterým v životě chcete dávat zelenou, ale co jiné Vaše hodnoty a příležitosti, které na pomyslném semaforu zastavíte a ony tam stojí do konce života na červenou?

Podívejme se na příklad z životní situace. Určitě se Vám taky stalo, že Vás na ulici oslovil někdo s větou typu: "Dobrý den, neměl/a byste nějakou drobnou minci?". V této situaci lidé běžně říkají to velmi oblíbené "Ne". Důvodem bývají špatné zkušenosti s žebráky a alkoholiky, kteří by peníze použili k nákupu dalšího alkoholu a žádají je v těch nejméně vhodných situacích, když spěcháme a nemáme drobné. Co když Vás ale o mince žádá starší muž, který byl okraden a přišel o doklady a veškeré peníze a nemá se jak dostat domů? Praxe je taková, že jej každý jen odmítne a v hlavě si tuto situaci spojí se špatnou zkušenosti s již zmíněnými žebráky. Těm lidštějším z nás se v hlavě možná rodí něco jako: "Vždyť spěchám a navíc nemám drobné…“.

Závěrem vzpomenu film, ve kterém se Jim Carrey jako hlavní hrdina změní. Změní svůj styl života, svůj přístup a na všechny výzvy, ať už příjemné, nebo nepříjemné a obtěžující odpovídá "Ano". Svézt autem bezdomovce? "Ano, proč ne?". Darovat peníze k účelu, kde není stoprocentní návratnost? "Ano, pokud mají pomoci.". Jet na motorce s neznámým člověkem, i když máte strach a respekt z motorek a s neznámými lidmi se nebavíte? "Ano, to určitě chci.".

Přemýšlíte taky nad tím, zda zrovna v tuto chvíli, neříkáte „NE“ právě svému vlastnímu štěstí?