Na úvod musím říct, že se nechci dotknout blondýnek ani blonďáků. Jsem přesvědčena, že barva vlasů s inteligencí nesouvisí (jak patrno z mého článku:0). Je to jen otřepané klišé. Ač se obvykle považuji za průměrně praštěnou ženskou s průměrnou inteligencí, zažívám občas sama se sebou takové šoky, že nad tím zůstávám sama stát. Jako onehdá, když mne zastavila policejní kontrola. Běžná rutina. První věc, že jsme se s orgánem vzájemně pozdravili, jak milé. Pak jsem se ho hned ptala co jsme provedla. Zatím se jen mírně usmál a řekl, že nic, že jde o běžnou kontrolu. Na to jsme mu řekla, že se mi to nestává a on chtěl doklady od vozu a řidičský průkaz. A už to jelo. Nevím proč, ale začala jsem se chovat jak vyplašená lesní zvěř zahnaná do kouta. Panikařila jsem a nepřemýšlela:
já: "papíry? Jaký papíry, co všechno chcete?"
Policista: "doklady od vozidla, tedy malý technický průkaz a pojistku"
Usilovně hledám v naprosto nesmyslných místech, policista vnímá mou nervozitu a překládá si ji v podezření
já:" jak ty papíry vůbec vypadají? Moment! (těžký svítání) takový zelený papírek tu mám." (Hmátnu nadšeně do kapsy u dveří a vytáhnu zelený papír. Policistovi zazáří jásotem oči).
Policista: "to je ono!" (Otevře, chvíli do něj kouká a já čtu v jeho tváří těžké zklamání)
"Tato je prošlá máte ještě jinou?" Výraz podezření se mění na soucit.
Já: (hledám dál a pak jsem si vzpomněla kam mi to manžel v autě schoval i s techničákem, vítězoslavně mu podávám kýžené dokumenty a on je se slzou v oku a mírným vděkem, že jsem to nevzdala přijímá jak číši vína z rukou kristových. Ale pak...
policista: "a řidičák?"
Já: (bohužel nahlas) " ježíš ten jsem neviděla, mám já ho vůbec?"
(Policista si zoufale otřel pot s čela a rozhlížel se kolem jako by čekal vysvobození, ale jeho kolega se v autě ani nehnul. Předstíral hledání informací.)
Policista se otřepal a přeci jen to zkusil:
policista: "taková malá kartička s fotografií (mezitím jsem stále hledala v peněžence kde mám asi 40 věrnostních karet, některé dokonce s fotografií) Pak mi to blesklo a sáhla jsem do té největší kapsy a vytáhla občanku.
Policista zklamaně: "Občanský průkaz budu chtít když budu psát pokutu. Zatím bych chtěl řidičský průkaz, což je kartička menší než občanka."
Kolemjdoucí řidiči ani netušili co pro ně neúmyslně dělám neboť nás míjeli jak dva zápasící tygry, kteří si nevšímají kolemjdoucích laní.
Já: (prostě jsme netušila, pak jsem vytáhla svojí a dceřinu průkazku do pojišťovny a mezi nimi čouhala jiná kartička, kterou jsem přehlédla a hledala v dalších. Bystré oko policistovo ji ovšem nepřehlédlo)
policista: jásotně zvolal "to je ono!" (A vytrhl mi průkaz, aby se zase někam neztratil. Podíval se na něj)
v pořádku můžete jet.
No, a tak jsem jela.
