tak už nám to začalo. Moje dcera je těžce nesoustředěná, roztěkaná a nejvíce jí zajímá to co se vůbec netýká učení. Samozřejmě. Žádné překvapení. Jenže
Jenže když své šestileté dítě učíte týden jedno jednoduché slovo do angličtiny: táta je "dedy" a až po týdnu to má efekt při čemž mezitím vytěsní z hlavičky vše ostatní co tam dosud bylo, jakože už neví, že děda je grandpa a babička grandma, protože to prostě vytlačil daddy, tak to si začnete říkat zda by nebylo lepší žít na pustým ostrově kde nepotřebujete číst, psát či mluvit cizím jazykem. Nakonec byste jen lovili, pěstovali, ... aha i tady je potřeba nějaké vzdělání. Tak nic. Pryč s nadsázkou. Zpět do boje.
Máma: Tak přečti beruško l á t a l"
beruška odpoví rychlostí blesku: "matla"
máma: "tak nic, udělám nám kafíčko z meltičky a zkusíme to pomaleji, ano?"
máma po kafíčku plná nadějí: přečti beruško l á t a l"
beruška: "máta"
máma: "ty se opravdu nesnažíš! Kde tam vidíš "m"? Vždyť si pleteš l a m! Zpomal!"
beruška: l.......áááááááááááá.......t....a.........l
máma nadšeně, plná optimismu a podpory v hlase: "výborně, no, vidíš a dohromady?"
beruška: "malta"
závěr: no není ta čeština krásná a variabilní? Skoro jako symbol v bance, jen za něj není příplatek:0)
Pevně věřím, že jednou moje dítě bude umět číst i psát a doufám, že to nebude vrchol jejího vzdělání. Všem trpělivým matkám blahopřeji, hlavně prvňáčků, kteří se teprve učí jak se učit. Držím palce učitelům a mají můj obdiv.
