Na rozdíl od vás všech jsem fotbal hrál jednou v životě.

Ale byl jsem sprintér (i když už to dnes na mně není vidět), byť jen na krajské úrovni.

Leč k tomu, co tady Václav "předestřel:

Sport to už dávno a dávno není. My (padesátá léta minulého století) jsme ještě v Nymburce chodili na "Rému" každé volné odpoledne. Byl tam lehkoatletický stadiónek, kde jsme běhali, skákali, nikdo nám nic nezakazoval, neplatili jsme a nic jsme také nezničili.

Dnes? V Nymburce - "městě sportu", jak říká pan starosta, hejtman, poslanec, předseda krajské organiuace ČSSD a kdovíčeho ještě - na onom bývalém stadionu stojí bůhvíproč hala celostátního sportovního střediska pouze pro vyvolené. Jinak vstup zakázán. Basket hrají "kluci" ze všech zemí světa, jen ne Nymburáci. Fotbalový klub Polaban je mrtvou minulostí. Sláva vodáckého klubu slavného pana Vokněra taktéž.

A vrcholový sport? Opakuji se, ale: "2x11 multimilionářů předvádí miliónům chudáků cosi, co skutečnou kopanou už pouze vzdáleně připomíná". Pan Vašák má pravdu - podvody, kupování zápasů, filmování faulů, nedodržování "fairplay" - má cenu vůbec pokračovat? A k našim čutálistům? Kdyby ostatní lidé za d aleko a daleko menší částky odváděli v práci takové výkony jako oni, vyhodil by je zaměstnavatel na hodinu!

Jenom malá poznámka, Kučera skončil po zranění kolena.

Myslím, že je na to celkem jednoduchá odpověď.

Pokud rozdíl mezi vítězstvím a porážkou činí desítky či stovky tisíc (na české) či miliony korun (na zahraniční či světové úrovni), pak budou aktéři tohoto utkání dělat naprosto cokoliv pro výhru.

Já bych to tak jednoduše neviděl.

Jakmile se zahájí zápas, nebo jakmile dojde k nějaké (často domnělé) nespravedlnosti, tak i ve školním tělocviku se slušným lidem jakoby něco přepne v mozku a začnou vidět rudě.