"Preťal som si žily.."

Dnes byla v parku upřímně řečeno nuda. Typická neděle. Až postupně se vyrojili bruslaři na kolečkových bruslích, kolaři (i s motorovým vylepšením), maminky i tátové s kočárky a pejskaři s pejsky - těch si všímáme s ženou nejvíc.

Ještě nás však zaujal mládenec stojící uprostřed asfaltového chodníčku. Možná už mírně popil. Měl na uších sluchátka a zpíval povědomý song s důrazem na slova: "preťal som si žily" a svůj křik - nic jiného to nebylo - doprovázel divokým máváním rukama. Minuli jsme ho obloukem a já mu na distanc (co jestli nemá ještě někde schovaný nůž) opatrně poradil: "Raději ne.." 

Jemu a snad i mě pozorně naslouchala nedaleko stojící Božena Němcová, celá z kamene. I srdce. Ubližovali jí za života a teď tu postává v létě a v zimě. Za trest, či za odměnu. Usmýkaná bídou i existenčními starostmi, scénami s žárlivým manželem i  aférami s milenci. Už se zklidnila po bouřlivém životě. Má definitivu..

Poodešli jsme a mladík dál srdceryvně vyrážel ze sebe: "Preťal som si žily.."

Ostatně jsou prázdniny a dovolené, proč by si nemohl mladý muž, ať už z jakéhokoliv důvodu  "preťať žily"? Žijeme ve svobodné zemi. A důvody pro život i smrt se najdou vždy a všude.

Jen si správně vybrat..