Na robotu s bruslemi...

Život je samý paradox. K feudálům jsem nikdy moc nelnul a přitom v posledních dnech svým způsobem těžím z toho, co po sobě zanechali. Kolem našeho města i v centru jsou porůznu zbytky hradeb a sem tam i pevnůstky. Jedna se jmenuje Korunní a je korunou mezi fortifikacemi. A právě sdružení Muzeum olomoucké pevnosti připravilo na sklonku letošního roku bonbónek..

V dolíku přiléhajícím k opevnění zřídilo ledovou plochu na bruslení. Kvalita ledu sice ne vždy odpovídá tuhosti feudalismu u nás, ale klouže to a jede to. Když to jede až moc, jsou tam mantinely jako jinde v životě a já se jich rád chytnu a dám si pauzu..

Ráno vstanu, posnídám a zamířím na městský rynek k punčovým stánkům. Tam lovím obláčky vůně, zhluboka je vdechuji a zadarmo tak získávám docela slušné alkoholické opojení..

Obvykle bruslívám první půlhodinku sám. Je tu čerstvě připravená ledová plocha a za mantinelem mým  kouskům na bruslích (starého psa novým kouskům nenaučíš) přihlížejí tři čtyři ledaři a někdy i šéfka sdružení. Uklidňuje mne přítomnost zdravotnice v uniformě. Zkušeným okem pozoruje a odhaduje, kdy bude její pomoci zapotřebí. Jednou tu měla i kolegu. Mrkli na sebe a oba rychle zmizeli ve stanu označeném červeným křížem. Asi připravovali operační stůl - nacvičoval jsem právě jízdu dozadu...

Později se dostaví penzista s vnoučátkem a pak dáma v nejlepších letech. Ta s jednou rukou na mantinelu objíždí plochu a křečovitě se drží okraje hrazení. Jsem chlap a galantně jí přenechávám obvod kluziště a sám volím riskantní jízdu středem. Aby nás bylo více, vzal jsem s sebou dceru, jež kvůli tomu přiletěla až z Irska..

Tam se totiž bruslí za eura..U nás gratis..

U Korunní pevnůstky se na korunu nehledí..