Muklové a muklyně, co dlouho žili a vydali svědectví..

Začetl jsem se do knihy Jen jeden osud, antologie sovětské lágrové prózy, a defilovala přede mnou jména jako Lubjanka, Suchanovka, Kolyma, Chatynnach, Magadan, Solovecké ostrovy, vesměs to názvy věznic a lágrů i oblastí, kde se tyto vyskytovaly..

Osudy osob zde internovaných jsou si hodně podobné - jako přes kopírák..Začínalo to klasicky zatčením, pak přišly výslechy, následoval pobyt ve vazbě a rozsudek, jenž nebýval dílem poroty a soudce, ale často tzv. zvláštní porady, kdy verdikt stanovila trojice pracovníků bezpečnostního aparátu. Pak transport do odlehlé končiny pokud možno arktické nebo jinak nehostinné. Mráz, otrocká práce, šikana..Když se čas trestu naplnil, zdaleka nebylo vyhráno. Přídavnými tresty naskakovala další léta za ostnatým drátem - zřejmě pro mimořádný úspěch. Po popuštění z lágru následovalo vyhnanství a pak případně pomalé propracovávání se do centra země i pozvolný návrat k jakémus takémus normálnímu životu.

Tolik realita pro postižené. Tedy - v tom lepším případě. Mnohem více bylo těch, kteří nepřežili. Jejich počty šly do milionů, ale to je jiná historie...

Z knížky se dozvíte také, že formulace "trest je bez písemného styku" (oznámeno příbuzným oběti), znamenala už provedenou popravu. Pojem Kolymská tramvaj pak označoval masové znásilňování žen.

Zaujalo mne však ještě něco jiného. Přes kruté podmínky internace žili (či ještě výjimečně žijí) muklové a muklyně až neuvěřitelně dlouho, alespoň tedy ti, co psali a vydali svědectví soustředěná v antologii.

Prozradí to malá statistika. Ze 17 autorů próz a próziček se jen dva nedožili šedesáti let a zemřeli po padesátce (59 a 53). Čtyři však překročili devadesátku (jeden dokonce o šest let). Z dalších uveďme v krátkém přehledu 1x 89 let, 1x 87 let, 1x85 let, 4x 8O let, 2x 79 let, 2x 75 let..A navíc - Solženicyn, nejznámější a jako spisovatel určitě i nejkvalitnější z nich (není zastoupen ve sborníku) se také dožil devadesátky..

Řeklo by se požehnaná léta, kdyby byla opravdu požehnaná..

Snad tu u těch lidí s často podlomeným zdravím zapůsobila vůle ještě si užít života na svobodě a vydat svědectví o tom, co je potkalo..