Minci máme v binci..

V poslední době se na nás doma štěstí párkrát usmálo a výhodné nabídky se jen hrnou a nestačíme na ně ani reagovat, natož je odmítat..

Píší nám třeba - odkudsi kdosi -, že jsme byli vybráni v konkursu (představil jsem si casting a nafrněné odmítnuté hvězdy) k velkorysé nabídce koupit si jako sběratelskou raritu pamětní minci s ražbou Svatého Václava..Nabídku podepřel šlechetný mecenáš dvěma finančními kredity. Nejprve nám připsali na účet 800,-Kč a pak slevili na další pobídku 700,-Kč. A ještě bychom získali do kapsičky tikající (tik tak..) kapesní cibule, abychom věděli, jak plyne čas a že bychom jej neměli tratit váháním..Doplatit po nás chtěli už jen drobné: 299,-  

Okamžitě jsem si živě představil, jak přijde zásilka a my svatého Václava vybalíme, pohladíme očima, přejedeme po něm prstem a pak šoupnem do šuplete (nemáme dosud na výhodné nabídky zvláštní vitrínu) mezi vypsané propisky, polámané tužky, kancelářské svorky, gumičky, ztracené a nalezené dílky puzzlí, připínáčky, poštovní známky ještě s Husákem, prošlé legitky - prostě serepetičky, jež jsme ještě nestačili vyhodit a jsou tu v přestupní stanici před popelnicí s pobytem na neurčito, lépe řečeno na dlouho. Bude mu tam knížeti a světci v jedné osobě dobře.Tam nepřijdou s taseným mečem pochopové nehodného bratříčka Boleslava Ukrutného, jenž se dral k moci a dostal zálusk na knížecí stolec. Tam Přemyslovce nenajdou. 

Tam jej dokonce nenajdeme ani my, až se jím budeme chtít potěšit či pochlubit: "Koukejte, máme tu pěkný kousek, víte, jsme trošku sběratelé. Začínáme s tím, no, jak říkám, nic moc.." 

Snad jednou vnučka  po mnoha letech, až minci náhodou najde, vzpomene na dědu a babičku..A knížete a světce, jenž konal zázraky a nevyplatilo se mu to..