"Koukrová, hejbněte kostrou.."

Naše domácnost je svým způsobem vzorně a moderně vedený podnik. Všechno se však nevychytá (to slůvko nesnáším) a k tomu účelu je tu u nás ve službě paní Koukrová, již jsme si vymysleli, aby nám pomohla ve chvílích, kdy i technika selže a lidský faktor je bezmocný, a taky a především proto, aby bylo možno chyby a chybičky na někoho svést..

Představuji si ji  (nikdy jsem ji neviděl a neuvidím) jako ženskou  menší postavy v prostém, ale čistém oděvu, s nezbytnou zástěrou a v šátku uvázaném hodně do čela. Pravda - osobu už trošku shrbenou, ale pořád ještě čilou. Příznivý dojem nekazí ani malá bradavička na bradě a rašící knír pod nosem. Koukrová zpravidla sedí v koutku na krajíčku židle (připravena vyskočit) a mlsně po nás loupe očima, jak se cpeme. Moc jíst jí totiž nedáváme, vlastně vůbec ne. Věku je neurčitého, ale už bez nebezpečí, že by se na ni mužský déle, než je slušné, se zájmem zahleděl. Rejdí po kuchyni s hadrem v ruce a plete se  ženě pod nohy při přípravě nějakého jídla.

Denní tisk nečte, stačí jí inzeráty a nabídky ke sňatku, ty pak před námi dlouze rozebírá. Občas překvapí nečekanou otázkou či postřehem, jež svědčí o její informovanosti a všestranných zájmech.
 "Kolik voni vlastně v tom Bruselu berou..?"  
 "Ten kníže je ale štramák, takoví se dnes už neroděj.."

Její bláboly moc nesleduji. Má voličské právo a asi by volila někoho jiného než my s ženou (koho vlastně volíme?)

Bývá u nás přes noc a někdy se mi o ní zdá. A hned ráno si na ni určitě vzpomenu. Vstávám z uváleného lože, jsem rozespalý, nevrlý a jen tak ze zvyku hudruji: "Už zas není zameteno..A toho prachu..Smeťák vynýst, to by bylo na vás moc, že..Nádobí se samo neumeje, co..Koukrová, Koukrová, kde jste, k čemu vás platíme, vlastně neplatíme, když nejste nic platná?"

Přebírám rozházené svršky a hledám pantofle. Pak přijde na řadu oblíbené triko s potiskem. Na nízkém stolku změť novin a knih. Sodoma a Gomora..

"Koukrová..!"

Jsme rádi, že ji máme..

Nejsem si ovšem jistý, zda má ráda nás..