Koněv a kůň..

Nechám to koňovi, ten má větší hlavu a ve svém věku (80) se nebudu plést do politických hádek, tj.konkrétně té kolem pomníku maršála Koněva a jeho osoby. Nejrozumnější se mi však zdá názor dcery už zvěčnělého vojáka, totiž, aby..

..jeho pomník převezli do Moskvy a vystavili v ulici, jež nese jeho jméno čili přesně podle zásady, nechcete mě, tak si trhněte všemi nohami. A kdo mne chcete uctít (jsou-li po letech ještě tací), přijeďte sem na východ, a kdo na mne (na můj pomník) cítíte potřebu plivnout, zajeďte si sem do matičky Moskvy.

Ještě dodám, že neznámý kůň, jenž už dávno dořehtal, přivezl pár let před válkou v sedle mého tátu, vojáka, dragouna a prý výtečného jezdce při cvičné jízdě do vesničky kdesi na Drahanské vysočině a on se tam seznámil s dívkou, mou příští mámou. 

Takže koni dík, že šel, kde šel..

Úlohu Koněva za války a v letech potom, nechť posoudí jiní a nejraději z většího časového odstupu..

Tolik Koněv a kůň.