"Již nikdy, kamarádi.."

"Již nikdy, kamarádi..!" To není výkřik z hrdel letošních maturantů, kteří včera psali písemné maturitní práce z českého jazyka, ale název mé písemky ve zkouškách z dospělosti (tak se tomu pateticky říká)..

Už tehdy - psal jsem ji před dávnými šedesáti lety - jsem byl vychytralý a volil jsem angažované téma (to ostatně i většina spolužáků) podle soudobého stejnojmenného endéráckého protiválečného filmu. Nevím, jak jsem se svým opusem uspěl, vím však, že jsem jej zakončil efektním opakováním slov z titulku. Čili: "Již nikdy, kamarádi..!"

A teď o šedesát let později si trochu nostalgicky řeknu a říkám: "Již nikdy, kamarádi..!"

Ti kamarádi a také kamarádky (také tam byly a převážně pěkné a znepokojující), co jsme spolu chodili na gympl i jinam v tom pořád ještě totalitním roce 1957.

To tehdejší jaro bych si třeba klidně i zopakoval.

A možná i dvakrát. 

Avšak nelze.

Platí: "Již nikdy, kamarádi..!"