Dlužím..

Dnes je Mezinárodní den bez dluhů a já si uvědomuji, že dlužím a je to v tvrdé měně a mé dluhy nebudou nikdy splaceny. Přitom jsem byl od klukovských let šetřílek a máma říkala: "Jendo, kup si.." No já obvykle nekoupil..

Faktické dluhy jsem nikdy neměl a nové poměry mne v tomto směru nepřekvapily a neuvedly v pokušení. Snad některé menší po čase ztrátové investice do peněžních fondů se mi moc nevyvedly, ale pak už jsem vždy jel tzv. na jistotu.

Přesto dlužím, jsem těžce zadlužen.

Jako nezdárný synek s mnohdy křivolakou životní dráhou dlužím za trpělivost rodičům, kteří jsou už ovšem tam, kde se nedluží nic a ani nic neinvestuje.

Učitelům, co mi vtloukali do tupé hlavy něco ze znalostí, co někdo předal zase jim, dlužím za vytrvalost, s níž tak činili.

Žákům (a žákyním), kterým jsem pak na několika školách činil totéž já, dlužím za odolnost, se kterou vydrželi a přežili mé mnohdy (vždy?) svérázné pedagogické metody.

Nejvíc pak dlužím své ženě (spolu přes 52 let) a nekonečný by byl seznam položek, z nichž se sestává úhrn toho, co jí dlužím.

A konec konců dlužím i sám sobě.

Minimálně odpovědi na otázky, jež si raději nepoložím..