Agátha..

Jakési výročí je tu. Přiznám se, že za minulého režimu jsem míval jako dějepisář občas na škole projev (pokud možno faktograficky pojatý a bez oslavných tirád). Jednou jsem takto šel z vlaku - co noha nohu mine - a v ruce.. 

..nedržel den předtím narychlo spíchnutý text projevu, ale čerstvě koupenou knížku od Agáthy Christie a se stoupajícím zájmem si v ní četl. Bylo to napínavé a odhalení vrahouna se zdálo v nedohlednu a pochopitelně jsem přišel pozdě a školní shromáždění na mne čekalo dlouhé minuty. Ředitel, rudý v obličeji a někde v kapse (tehdy ještě) rudou legitimaci, byl nervózní až běda. Na výtky a případné nadávky však nebyl vhodný čas. Nějak jsem se vymluvil na zpoždění vlaku a projev zrychleně odhrkal.

Nevím, bylo to narušení pečlivě připravené oslavy velkého výročí z hlediska dneška ode mne odbojářský čin nebo přímo projev disidenství?

Možná jen próza tehdejšího života.

Drobný kamínek ze stavbičky, co se už kymácela..

Dnes projevy už nemívám.

Snad jen doma, ale nikdo je neposlouchá.