"A tohle psaní moc nelíbej.."

"A tohle psaní moc nelíbej, je to inkoustová tužka, mohl by sis to namazat na pysky a dostat otravu krve," napsala Jarmila Mayerová svému snoubenci Jaroslavu Haškovi v psaníčku z 10. července 1908..Přečetl jsem si to milostné žvatlání v knize Rok v dopisech, jež je knižním zpracováním stejnojmenného rozhlasového cyklu, který odezněl roku 2006 na stanici Vltava..  

Píšu, píšeš, píšeme. Paní, nesu vám psaní...Čechy (a Morava) epistolární. Antologie dopisů roztroušených v čase už někdy od patnáctého století po dnešek. Jsou tu zastoupeny jako autoři i adresáti osoby dostatečně známé i obyčejní pěšáci dějin. Dýchne z nich na nás vůně dějinného prožívání i kolorit doby.. 

Ten cyklus a konec konců i ta kniha byl dobrý nápad a jak jsem to tak četl, zaujaly mne některé větičky. Podělím se o ně rád s eventuálním čtenářem. Zde jsou některé:

 "Je všeobecně známo, že pastva dobytka prováděná jednotlivě neprospívá dobytku a je velmi škodlivá obci, mravům a mládeži a je také zakázána dvorním dekretem a nařízením krajského úřadu z 31. května tohoto roku.."  Jakub Jan Ryba  15.7.179O.

"Milá maminko, psal nám Rudolf, že špatně to dopadlo, ale musíš se s tím smířit. Jsou jinčí věci daleko horší. On ti Rudolf opatří jinou kozu, a tak dá Bůh, že to bude zase dobré a že nebudeš bez kozy.." Z dopisů o válečném nedostatku v letech 1914-18.

"Hráli opravdu dost pěkně. A kdyby ti milenci měli zuby, bylo by jim možná dost rozumět, ale svoje nepochybně dávno již pozbyli a na umělé nestačila gáže...." píše Anna  Cardová své sestře o představení  3.8. 1914.

"Velectěný pane řediteli, smutná zpráva, ale neračte se dál vyrušovat z dovolené. Dnes v noci přepadl nějaký lump ve sbírkách Scháněla a ten se s ním asi rval, protože je probodnut a mrtev. Zloděj pak se spustil do dvora a v altánku se oběsil. Je mrtev.." Josef Mayer řediteli uměleckoprůmyslového muzea, 7.8.1905.

"Včera odpoledne jsem snědl za dvě hodiny dvanáct krajíců, dnes před snídaní tři. Jak to člověku zdvihne náladu, důvěru, všechno. Je to tak nesmírné štěstí, že to z vás nikdo nechápe.." K smrti odsouzený Josef Hlaváč manželce Jarmile v Berlíně 23.8.1942.

"Než jste však vkročil na můstek, zastavila vás nesčíslněkrát čítaná barevná tabulka: K.V.K. cyklisto, seskoč! snad jste věděl, co to k.v.k. znamená, ale já, holka, jsem na to nepřišla, až moji pohotoví bratři mi tu záhadu prozradili. No, přeci koukej, vole, Kralupy.." Zd.Pavlousková Jaroslavu Seifertovi, 19.9.1980.

"V Novém Městě dal jsem tobě 2O zlatých při rozchodné, a nyní již 9 zlatých dluhů máš, kde já na to stačím..Co jsem já těžkou prací za mnohá léta nashromáždil, nyní pomíjí..Hladu my sice nemáme, ani dokavad jaký penízek mám, cítiti ho nemíním. Tobě pak nyní 15 zlatých v tomto psaní posílám, abys také hladen nebyl. Než jestliže ty takové zase na knihy obrátíš, já vinen nejsem, že potom hlad a nouzi máš..". Jiří Palacký píše dospívajícímu synovi Františkovi, budoucímu otci národa..18.10.1814.

"Nejraději bych už chtěla být na místě. To věčné očekávání mne přivede do Bohnic! Když jsem se dozvěděla, že se půjdu registrovat, napolo jsem se otrávila všemi možnými práškami, ale pokud bys měl o mě obavy, nemusíš se strachovat, neb mi zdejší lidé s patřičným vyhubováním všecky ostatní prášky vzali.." Karla Schucková před transportem, 29.10.1942.

"Rozkazuji ti, přísně ti rozkazuji, abys nikdy z našeho domu nevycházela, nikam, za žádnou, vůbec žádnou záminkou - na mši, ke zpovědi,, na katechismus, nikam - nebo, dokud je Bůh a má duše naživu, při svém životě ti přísahám, že mě nikdy neuvidíš. Jestli se opovážíš a půjdeš z domu ke svému otci, nebo dokonce na faru nebo někam, tak, jak je Bůh nade mnou - opustím tě u oltáře.." K.H.Mácha matce svého dítěte a nastávající nevěstě Lori Šomkové, 2.11.1836.

"Milovanej blbečku, inženýre lidských duší, bývalý kamaráde od roku 1948, toho času mrzáku. Primář tvrdí, že teď tam za tebou s Pepou Bláhou chodit nemáme, především ne s metrem za účelem ověření tvé šířky a výšky skrzevá pohodlné poslední spočinutí a máme asi tak týden počkat, abys poznával lidi.." Vl.Brodský režiséru Fr.Štěpánkovi, 7.11.1984.

"Vysoce ctěný pane učiteli! Tímto dopisem Vás prosím, abyste mi dal něco starého ze svých šatů, zvláště ponožky. Věřte mi, že chodím v botách bos. Doufám, že mě vyslyšíte. Nemohu si poroučet, ale musím čekat, co mi dáte.." Žák Antonín Ulovec Jakubu Janovi Rybovi, 14.11.1791.

"Střelil jsem tam divokého holuba, křepelku a několik ptáků. O pouti přišly tam fořtmajstrojc slečinky. Měl jsem ošuntělý kabát, strýc mně půjčil kajdu novou se zelenými výložkami. Nosil jsem ze sklepa pivo. Spal jsem v sednici se 14 parohy a hodinami s kukačkou. Dostaly se mně do rukou Máchovo spisy, měl jsem radost. Okřál jsem." Mikuláš Aleš píše Aloisi Jiráskovi, 6.12.1874.

"Hučení a prudké šumění v hlavě, jako bych stál pod prudkým vodopádem, zůstalo až do dneška a trvá dnem i nocí bez přestávky, silněji, když je mysl pohnuta, slaběji při klidnější náladě. Při komponování stává se hučení prudším. Neslyším naprosto ničeho, ani svého hlasu ne.." Bedřich Smetana panu Thorneovi 11.12.1881.

"Štědrý večer strávím  velice nerad v rodině Meislově a budu muset poslouchati to blbé žvanění a věčné poučování naší milostpaní. Jest to hrozná a pro lidské nervy velice nebezpečná osoba. Proti loupežníkům, zlodějům, násilníkům, sprosťákům má člověk nějaké zbraně, ale proti roztomilým lidem jest úplně bezmocný.." Ivan Olbracht píše otci Antalu Staškovi, 22.12.1900.

"Na dané znamení prohlásí se prase do obležení a uzná se nad ním podle práva - z čehož povstanou jitrnice a jelita..První den zabývají se vážení hosté hlavně jen s tímto prasetem a se vším tím, co organicky jest spojeno. Noc mezi prvním a druhým dnem spí se tak těsně, že jeden host zase z druhého všecko vytlačí, co zbytečného snědl..Čtvrtého dne zabije se všechna drůbež, vyprázdní se všechny sklepy, půdy, komíny, almary, hrnce, sudy, flašky atd., načež se páni hosté z domu vyhodí.." Karel Havlíček Františku Palackému, 23.12.1851.

"Chtěl bych vám dnes večer přinést toto všechno: 1. Sportovní oblek z anglické látky, sukénky pod kolena, čepici na střapaté vlásky. 2. Kožich z tuleně, lesklý jako fantazie. 3. Bednu rukaviček. 4. Dvanáct párů botiček přímo z Anglie. 5. Balíček nabídek od ředitelů divadel z Ameriky, Austrálie, ba i z Prahy na pohostínská představení. 6. Nábytek pro modrý pokojíček...Sebrané spisy Karla Čapka v padesáti šesti svazcích..Regál s pečlivě roztříděnými milostnými dopisy 122 mužů do vás na život a na smrt zamilovaných..Volný lístek I. třídy na všechny dráhy života.." Karel Čapek píše Olze Scheinpflugové, 24.12. 1920.

Texty rozpustilé i vážné, až tragické. Plynoucí z životní pohody i z pocitu zmaru..Střípky života, jenž plyne a nikdy se nevrací. A v české epistolografii je tak už nějakých šest set či sedm set let..

Prostě - píšu, píšeš, píšeme..Paní, nesu vám psaní..

Úryvky jsou z druhého dílu knihy..Ten první si teprve půjčím..