O životě.

A co obyčejní lidé?

Poslední dobou se neustále skloňuje jméno pana Kaplického.Jeho odchod z tohoto světa byl náhlý a určitě nečekaný.Ani on sám jistě neplánoval že tento svět opustí v den, kdy se narodí jeho dcera. Pro mnohé je jeho úmrtí nepochopitelné, protože jej  znali a věděli jaký je to člověk.Pevně věřím, že  byl hodný, milý a přátelský. Moje první setkání s tímto mužem bylo, když jsem zaregistrovala jeho Chobotnici na  televizní obrazovce.Pak se  o něm začalo psát v souvislosti s jeho mladou a těhotnou ženou. Tento fakt jsem přijala s povzdechem, že tak nerovný svazek není až tak docela normální, ale říkala jsem si, že když jim to spolu vyhovuje a mají se rádi, proč ne.Ostatně to je každého věc.Pak se pan Kaplický objevil párkrát v televizi v souvislosti s tím směsným bojem, kde bude Chobotnice stát a zda bude vůbec postavena.Jinak tohoto muže neznám, nijak jsem se nezajímala o jeho život. Překvapuje mě, jak hodně reakcí se vede, kolem jeho úmrtí a jeho pohřbu.Byl člověkem jako každý jiný, měl své přátele, rodinu, stejně jako třeba jiný muž,který zahynul kupříkladu při autonehodě, kterou nezpůsobil.Možná to bylo  ve stejný den, třeba i ve stejnou hodinu.Možná měl doma dětí pět, byl v nejlepších letech a velkou část života měl před sebou.Měl reálnou naději, že uvidí své děti dospívat, že uvidí své vnuky.Osud zasáhl v nepravý čas a připravil tak ženu o manžela a děti o otce.V novinách se ocitne krátká zpráva, že zemřel, možná že ani to ne a život jde dál.Tento člověk mohl mít důležité postavení ve firmě nebo to byl obyčejný dělník, který každé ráno poctivě vstával do práce, tu prováděl svědomitě a miloval svou rodinu. Zůstalo po něm pět dětí a manželka, bezesporu s hypotékou na krku. Proto se ptám? Proč se nepíše o těchto lidech?Proč nikoho nezajímá osud obyčejného člověka, který byl platným článkem naší společnosti, platil daně a poctivě pracoval?Ano, znalo ho jen jeho okolí, které ztrátu milovaného člověka jistě oplakává ještě dnes a dlouho oplakávat bude.Žena, která po něm zůstala se z hodiny na hodinu stává vdovou a  musí se postarat o pět dětí, poskytnout ji vzdělání a trochu slušný život. A celý národ pláče, že zemřel pan Kaplický.Jistě, je to smutné.Mohl být mezi námi, mohl se podílet na výchově své dcery a mohl navrhnout ještě hodně budov.Zůstala po něm dcera a zajištěná manželka, která nebude mít problém poskytnout svému dítěti kvalitní život.Vzhledem ke svému mládí se může znovu provdat.Ale kdo si vezme ženu s pěti dětmi, aby ji pomohl dovést je do dospělosti?  Smutek nad ztrátou milovaného člověka je snad to nejhorší, co se nám může v životě stát. Zažili jsme to všichni a ještě zažijeme.Pojďme plakat pro obyčejné lidi a pro ty co po nich zůstali.Protože ti se musí se svou ztrátou vyrovnat sami a sami se musí probojovat životem, který není pro obyčejného člověka  jednoduchý.Plačme i pro Jana Kaplického, ale nepřehánějme to.  Jsem si jistá, že hodně z vás se mnou nebude souhlasit. Ale to je život.