Delirium.

„ Pane bože, co tady dělám? “ nestačila se divit. Nic si nepamatuje.Snad jen na to , že šla večer do klubu.

Co bylo dál?Přivítala se s kamarády a oni ji přijali mezi sebe, jako by odešla včera.Je to deset let co je viděla naposledy.Změnili se, ale nijak zásadně. Zestárli, ale jejich povahy zůstali stejné.Stále nedokázali přijmout skutečnost, že jsou dospělí. Proč taky? Nic jim nechybělo.Každý z nich měl svou práci, zázemí a peněz tolik, kolik potřeboval.Dělali si co chtěli, nikdo jim neříkal jak se chovat, co dělat a za čím jít.Každý večer se opíjeli a oddávali se radovánkám a přesto byli prázdní a jejich tváře byly bez výrazu, jako by je vůbec neměli.Byl na ně smutný pohled.Měli své kariéry a své životy, ale večer se měnily ve figuríny, které se jen tak potácejí beze smyslu.Jejich životy byly pusté a nikdo je nečekal.Nechápala jak se dostala zpátky do jejich společnosti, když ona byla přece jiná.Nebyla tak vyprahla jako oni, tak proč je vyhledala? Rozchod s Ivanem ji zasáhla, ale nemá smysl  se trápit něčím co nemá cenu.Budit dojem, že jsem na dně, když to tak není.Necítí nic, jen prázdnotu a proto je možná vyhledala, protože oni jsou taky prázdní.Sedí, hledí jeden na druhého a nic necítí, snad jen nudu a znechucení.Tichá vemlouvavá hudba hraje a popíjí červené víno, které je rudé a husté jako krev.Dovedla si představit, že ji místo životodárné tekutiny vytéká ze srdce víno.On ji vrazil do srdce nůž a vytéká z něj víno, místo krve. Divný chlápek v kápi na ni hledí varovným pohledem a ona ví, že je to konec.„ Tak pojďte.Máme pro vás připravený pokoj.Ničeho se nebojte.Rozhodla jste se sama a můžete kdykoliv odejít.Jen by to byla škoda.“ Lékařka se na ni dívala pohledem vědoucího člověka.Dobře rozpoznala, kdo vydrží a kdo ne.Dobře věděla, že tahle dívka je na dně a udělá vše, aby se z toho dna vyškrábala.Udělá všechno, aby ji pomohla.Jen jestli na to bude mít dost sil.