Čarodějky-díl sedmý.

Opatrně přistoupila ke psu a podívala se do vystrašených oči.

Všimla si, že štěně krvácí na boku.Potřebovalo ošetřit, ale nevěděla jak na to.Strach, že ji pokouše, byl tak silný, že už uvažovala o odchodu, ale pak ji napadlo, že by mohla štěněti zavázat mordu.Vytáhla z torby kousek lýkového provázku a velice opatrně s respektem svázala horní a dolní čelist dohromady a tak znemožnila psu cenit zuby.Opatrně se podívala na ránu a zjistila, že má v boku zaražený kus dřeva.Pravděpodobně větev, na které byla síť připevněna.Velice opatrně dřevo vytáhla a z rány se vylila krev.Sáhla do rány aby zjistila, jak hluboko dřevo zajelo, ale naštěstí nebyl porušen žádný orgán, který by mohl zvíře ohrozit na životě.Kousek plátna, které nosila pro tyto případy s sebou namočila do vody a ránu očistila.Pak vytáhla z torby váček ve kterém měla smícháno krysí sádlo s bylinkami.Byla to vzácnost.Krys bylo všude jako máku, ale ulovit některou byl problém, protože jsou moc chytré, aby se chytili do stejné pasti dvakrát.Mají tajnou řeč, kterou se domlouvají a výborný pozorovací talent.V okamžiku, kdy se některá z krys lapí do pasti, druhá už nikdy nejde na stejné místo.Nabrala sádlo na dva prsty a vpravila je do rány.Pak velice opatrně ránu přitáhla k sobě a s velkým úsilím ovinula štěněti další kus plátna okolo těla.Na zbytek plátna nanesla ještě trochu masti a přiložila na ránu z vrchu.Teď jí zbývalo poslední a to nejdůležitější.Osvobodit štěně ze sítí.Vytáhla nožík a opatrně přeřezala jedno oko vedle druhého, až síť povolila a sklouzla z psího těla.To se postavilo na nohy, otřáslo se, jako by právě vystoupilo z vody a pohledlo na svůj bok.Strčilo čumákem pod plátno a pak jej nastavilo Maře.Ta pochopila.Rozvázala  tkanici a opatrně ustoupila, čekaje útok. Dívali se sobě do očí, ale neviděla v nich nic hrozivého.Ustoupila ještě o krok a štěně se vydalo po stezce do hloubi lesa.Mara se nadechla  a vydechla obrovskou úlevou, ale vzápětí ji dech opět zradil, protože když se rozhlédla kolem, viděla, že je obklíčena psy, ze všech stran.Byla tak zaujata štěnětem, že zapomněla dávat pozor a její ostražitost byla tatam. Jestli se na ni vrhnou, rozsápou ji a už po ni nezůstane ani památka.Psi stáli nehnutě a pozorovali ji.Najednou se pohnula veliká fena, přišla ke štěněti, přičichla k němu a mateřsky je olízala. Podívala se na Maru a ta zahlédla v jejích očích vděk.Možná si to všechno jen představovala, ale psi se najednou vytratili a ona zůstala na břehu potoka sama.Nohy se rozčílením podlomily, padla na kolena a děkovala matce přírodě, že ji chránila.Opláchla si obličej, napila se vody a pokračovala v cestě.Stále se ji před očima zjevovala scéna, kterou právě prožila a pocit, který ji naplňoval byl příjemný.                Kovářka už ji vyhlížela a hubovala, kde je tak dlouho.Chtěla se svěřit se svým zážitkem, protože byl silný, ale věděla, že by  žena mdlého rozumu, jako je kovářka, nikdy nepochopila.Kovář seděl na stolici a nohu měl podepřenou.Bylo vidět, že má horkost v celém těle.Mara opatrně odmotala plátno a zápach, který se linul, nevěstil nic dobrého.Noha byla oteklá a palec zarudlý, plný zapouzdřeného hnisu.Bolest musela být ukrutná.Kovář se sice tvářil hrdinně, ale když uviděl co má s palcem ztratil vědomí.Svalil se na zem jako špalek a zůstal ležet bez sebe.Překvapilo ji, že tak velký chlap, nesnese pohled na něco takového.Dvěma políčky jej probrala k životu.Požádala kovářku, aby zavolala pacholky, kteří měli jejího muže uložit do postele.Pak požádal o horkou vodu a plátna a taky o samotu.Věděla, že kdyby ji kovářka zahlédla, jak řeže do palce jejího muže polekala by se a mohla by ji vyhodit.Jenže jiná možnost neexistovala.Musela rozříznout ložisko hnisu a vytlačit jej ven,protože kdyby prasklo a nevyčistilo se, mohlo by dojít k otravě, která už byla na cestě.Pak už by kováři nepomohlo nic.Umřel by na otravu krve.Čepel ponořila do horké vody  a pod kovářovu nohu postavila vědro s horkou vodou tak, aby pára vystupující z vědra, nahřála palec.Do vědra přisypala hrst heřmánku.Nůž vytáhla z vody a jeho ostří ještě nahřála nad plamenem svíčky.Tak si byla jistá, že je vše v pořádku a že může říznout.„ Řekněte mi, kováři, jak se vám to stalo? “ zeptala se, aby jeho pozornost soustředila jinam.Věděla, že jej říznutí nemůže bolet, protože kůže byla tak napjatá, že veškerý cit ztratila.Kovář se zamyslel a prostě odpověděl. „ Kovadlina.“ Řekl tupě a dál nic nevysvětloval, protože Mara už tlačila hnis z jeho palce do čistého plátna.Bylo toho dost a nelibě to zapáchalo, ale když začala téct krev, teprve pak byla spokojená.Palec polila chladným odvarem z heřmánku, přiložila mast z jitrocele, stejnou, jakou použila na psa.Pak ovinula palec čistým plátnem.Zavolala kovářku a přikázala ji, aby uvařila muži odvar z rozmarýny. „ Třikrát za den. Je nutné aby to vypil. Ráno ho přivezte ke mně.Znovu ránu vyčistím a pak se uvidí co dál.“Kovářka pokyvovala a ošívala se. „ Kolik mě to bude stát? “ zeptala se nerada.Všichni v okolí znali její lakotu.„ Kolik dáte, tolik vezmu.Bude ještě třeba pár převazů. Zúčtujeme na konci.“ Pověděla klidně a začala balit vše co s sebou přinesla.Kovářce se taková řeč zamlouvala. Byla ráda, že nemusí nic dát.Uvidí se, jak celé to její léčení dopadne.Pomyslela si.Pak ji to přece jen nedalo a poslala pacholka, aby ji zabil slepici.Mara vděčně přijala.