Tenerife: Test s hudbou Antonia Vivaldiho

Balení kufru a později malých jednodenních batůžků na výlety je ta nejobtížnější věc, nad kterou budete muset často přemýšlet a v noci se Vám bude o tom zdát pokud si jako cíl své dovolené zvolíte právě tento „multi-klimatický“ ostrov.

„Kanárské ostrovy = žůžo“ – jsem si říkala při balení kufru na týdenní dovolenou, a úhledně skládala plážovou módu, včetně ironem čerstvě přetřených potápěčských brýlí. Krátkým pohledem jsem zavadila
o blízkého, vysokohorského vůdce zvaného Lišák, který do hluboké krosny vhazoval pohorky, goretexovou bundu a teplou čepici. Přišlo mi to divné, ale zároveň jsem si uvědomila, že jsem pro samý spěch dosud neotevřela zakoupeného průvodce a, že je tedy nejvyšší čas.

Tak tedy: je to ostrov na kterém bydlí Čtvero roční období. 

Léto (výchozí bod) – plavečky a "gáblík" pro ještěrky:
Hotely jsou z 99% rozmístěny po slunečném pobřeží, kterému lze také říkat "dno hrnce s pokličkou". Sluníčko pere a černé pláže (černý sopečný písek nikoli špína) nabízí veškerý komfort. I když je oceán v zimních měsících relativně studený a často se koupat nedá z důvodů velkých vln, neodradí
to od celodenního povalování a načerpávaní sluneční energie. Jen nedoporučuji na černou pláž plavky bílé nebo světlé barvy...
Kamenité pláže rozpoznáte od těch písečných velmi lehce aniž byste je viděli. Oceán kameny posouvá a valí
a jelikož se i zde jedná o kameny sopečné je to obrovský, dutý hukot podobný bouřce. Léto je tady prostě barevné. Jinak se tomu říct snad ani nedá. Na jihu a západě je to prérijní léto, na východě trochu thajské
ala 100% vlhkost, jižní až jihozápadní léto je surfařské a sever je plodný mluvíme-li o výšce
do 800m. nad mořem.  

Pokud se přesto rozhodnete neležet na matračce, je nutné hbitě proklouznout veřejnými prostory hotelu
neb v dlouhých kalhotách, svetru, bundě a obrovském batohu můžete působit v kruhu „koupáků“ nakupujících u recepce pohledy poněkud divně. V takovém okamžiku doufáte, že se Vám veškerá výbava bude hodit a věřte, že bude. 

Podzim – teplý svetr a orientační senzor stále při sobě:
Po čtvrthodině stoupání zapůjčeným autem (cena paliva je díky nedalekému africkému kontinentu příjemně nízká), se nacházíte v podzimním klimatu. Toto období je na všech světových stranách ostrova dost podobné. Daří se tu vínu, lesům a hustým mlhám. Je dobré dělat aklimatizační přestávky s výhledem do mlhy, protože
ne každému bude v případě výškové změny z 0 na 2500m. nad mořem dobře. Osobně jsem takové pauzy trávila v předklonu doufajíc, že se mé tělo nebude chtít zbavit koblih od snídaně zatímco vysokohorský vůdce tvrdil, že nadmořská výška s ním za ta léta zkušeností nic nedělá. Na další zastávce i on tajně polknul Brufen na bolest hlavy. Není to pravidlo, ale my oba měli pocit, že se nacházíme ve výcvikovém centru NASA.  

Zima – a hodně mrazivá: 
Náhorní plošina Národního Parku Teide stojí za aklimatizační peripetie. Jedná se o prostor jednoho obrovského kráteru, který vznikl erupcí dvou největších sopek na ostrově. Sopky Teide (zároveň nejvyšší hora ostrova a dokonce nejvyšší hora na území Španělska) a Viejo chrlily lávu již mnohokrát. Zřetelné lávové potoky se liší barvou a podle toho lze rozeznávat jednotlivá období erupcí. Je zde zastoupen jak rok narození Krista tak erupce kolem roku 1492, roku, kdy ji z lodi pozoroval a do deníku zaznamenal Kryštof Kolumbus. V těchto místech není radno chodit bez zimního oblečení a v jiné obuvi než horské. Vzhledem k tomu, že sem vede velmi dobře upravená silnice, často se setkáte s vysluněnými „koupáky“, kteří si odskočí od plážového života. Poznáte je lehce - mají na nohou jen žabky a klepou se zimou fotíce z okénka auta.
Ti opravdu dobře vybavení se mohou kochat i déle. Je zde několik turistických cest s výjimečnými výhledy nejen na sopky, ale i na bílou peřinu mlhové pokličky, která je pár stovek metrů pod Vámi. A pokud
se po chvílích aklimatizační euforie proberete a máte pocit, že jste byli vystřeleni na jinou, dosud neobydlenou planetu, tak je to správně. Jste ve sci-fi filmu.  

Jaro – bez deštníku a gumáků to nejde:
Těžko říct co je na Tenerife lepší. Podle četnosti turistů bych spíše řekla západní a jižní pobřeží,
kde je nejvíce turistických center a na vyprahlých kopcích lze potkat botaniky obdivující sukulenty a děti krmící ještěrky velikosti štěněte jezevčíka. Ale botaniky osloví i východ, na to vemte jed. Východní
a severovýchodní horský masiv je jeden velký, zelený a slizký prales. Podivné keře (dle průvodce se jedná
o vavřín) zde prorůstají do dobře značených, ale strašidelných stezek. Kvílení ptactva a průběžné mlžné přeháňky ovládají vzdušný prostor, ke kterému po pár metrech začnete ve vyděšení vzhlížet. My jsme otestovali jednu ze stezek, která měla nabízet impozantní výhledy na oceán s cílem na obětiště používané původním obyvatelstvem (domorodí Guančové byli zcela vyhlazeni pro své pohanské zvyky). Po té co jsme se vzdálili od zaparkovaného auta přepadl mne a dokonce i horského vůdce strach. Stezka byla jedno velké, bahnité kluziště, výhledy se nekonaly pro přerostlé rostlinstvo a cíl byl natolik větrný (hrozilo sebeobětování), že jsme s potěšením opět zalezli do útrob vrnícího pralesa. 

Tenerife je ostrov symfonie přírody, ostrov Antonia Vivaldiho, který by tu byl zcela unesen.
Lze si tu zažít všechna roční období během jednoho dne a věřte někdy je to i hodně nepříjemné.