Proč my lidé tak moc mluvíme o počasí?

Počasí je úžasné téma, které se týká všeho živého na této planetě. Možná proto si lidé, jež nemají mnoho společného tak často povídají na téma, které je přehledné a aktuální pro každého. A tento velký zájem, jež meteorologie bezesporu má, je pro mne fascinující. Jak to vlastně vzniklo?

V přeplněném výtahu, kde se tisknete na svého nadřízeného, o kterém víte jen „ten co se loni nemístně opil
na vánočním večírku“ se těžko mluví. Těžko se shodnete, že šéfa i Vás baví brouci, zejména ti exotičtí nebo, že Vaše prababička bydlela nad obchodem šéfova pradědečka, toho času nevýznamného obchodníka s knihami. Tak to prostě nechodí. Zvolíte tedy hovor univerzální.
„Neobvykle teplé ráno, že?“
No jistě, lze mlčet, ale některé situace hovor vyžadují. Bylo by neslušné jen pozdravit.  

Myslím, že poslední dobou nám počasí mírně válcuje americká konkurence „jak se máte“, ale vzhledem k tomu, že na tuhle větu se jen obtížně odpovídá, můžeme s klidem sledovat předpověď, abychom věděli
co následující den probrat. „Jak se máte“ je totiž dotaz příliš osobní a pak tu máme ještě tu nikam nevedoucí, krátkou odpověď „dobře“ jež je bezcitnou vražedkyní vět následujících, které prostě už nevstanou.
A odpovědět pravdu se moc nevyplácí. Reakce: „ Báječně. Ta nová pekárna na rohu dělá opravdu závratně vynikající vdolky, jež jsem právě posnídala“ ledacos dokáže říci. Především to, že jste ráno slupli vdolek
se šlehačkou a ne jeden, máte z toho radost a oči Vašeho posluchače jsou automaticky přepnuty ze „sledovat obličej“ na „špeky, špeky“. Ne, ne nic osobního. Ale co teda odpovědět? No ano, předhoďte počasí: „Báječně. Venku je krásně a já jedu na solární pohon“.

Universální, královské téma, které zmiňuji výše má i své podřízené. Jsou to témata obecná a používají se v případě, že už něco málo o dotyčném víte nebo s ním dokonce máte něco společného. Opět by neměly
být příliš osobní a náročné. Jsou to témata opravdových sběratelů mezilidské komunikace se specializací
na trapné chvíle.

V kabince lanové dráhy na zasněžený kopec takový sběratel použije: „ty naše tisícovky jsou stejně nejlepší. Kdepak Alpy“.

V nacpané tramvaji, kde se nalepí potem k spolucestujícímu: „Doufám, že jsem se slepila s nějakým fešákem“.

Čekání na vlak „nu nevím, zda ten autobus není lepší volbou“.

Čekání na autobus „měli jsme raději zvolit vlak.“

Fronta v závodní jídelně „ta vůně ze mě dělá vlka“.

Přepážka banky, kde bouřka vyhodila elektřinu: „ty šanony měli něco do sebe, ne?“ apod.

Ráda bych toto zamyšlení ukončila větou z jednoho milého francouzského filmu: „lidé mluví o počasí, aby nemluvili o blbostech.“
Toho bych se měla držet. Nevíte, jak má být o víkendu?