Při psaní průvodců jsem si vymýšlel?

Minulý týden mne velice šokoval článek na MF s názvem „Při psaní jsem si i vymýšlel, přiznal jeden z autorů Lonely Planet “. Najednou si začínám uvědomovat, že i já několikrát narazila na papírového průvodce, který byl tak nějak mimo. Možná měli autoři něco společného, možná se nechávali inspirovat Karlem Mayem, který své „bohaté zkušenosti“ z cestování po Americe popisoval do westernových románů. Možná by to MOHL někdo kontrolovat?

Mám oblíbené průvodce od jednoho nejmenovaného vydavatelství, které sází spíše na grafickou úpravu, přehlednost a množství fotek než na obsah. Pokaždé, když se mi tento průvodce dostane
do ruky, vím, že tam bude nějaká pikantnost. Při cestování po Provance jsem si přečetla o lásce místních k pěstování levandule dohromady třikrát. V severní Itálii vyzdvihli hliněné sloupy,
které neexistují nikde jinde na světě, ale ve stejné knize bylo totéž napsáno ještě u podobných sloupů v jiné části této blízké země. Krétská verze mého oblíbeného „papíráka“ se evidentně zaměřovala
jen na malé rybářské vesničky s „úchvatnými“ výhledy na moře, ale důležité informace o některých památkách chyběli. A mohla bych pokračovat. Jenže on člověk nemá vždy po ruce internet,
aby si informace dohledal nebo ověřil. A osobně nejsem schopna si nalinkovat přesný plán cesty. Někdy prostě má člověk náladu, popadne jednoho takového papírového kamaráda a „trandí“.   

Nedávno vyšla spíše encyklopedická kniha o Všech zemích světa včetně bohaté fotogalerie. Kniha
je i obsahově krásná, ale fotografie, ehm, trochu staršího data. Já vím, památky se nemění, ale někdy to působí trochu úsměvně. Například na fotce z nábřeží v Cannes jezdí po ulici auta ze šedesátých let. U Pyramid pak pochoduje dvojce oblečená do barevných košil ala Abba. Pak takovou knihou listujete a čekáte, co bude na další stránce. Ale asi není co vyčítat. Památky jsou vážně věčné. 
Možná proto vychází tolik průvodců, které někdo v tom lepším případě „obšlehne“.