Připoutej mě k sobě, dovolím ti to

„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“(Malý princ, Antoine de Saint – Exupéry)

Celý život k sobě někoho připoutáváme. Přátele, lásky, děti. A naopak. Abychom byli skutečně zodpovědní za ty, které k sobě připoutáme, měli bychom znát tu správnou sílu pout.

Když jsou pouta příliš těsná, člověk, kterého milujeme nebo si myslíme, že ho milujeme, se začne dusit. Bojí se nám to říct, aby nám neublížil, a když si toho nevšimneme, protože věříme, že je to tak správné, ten člověk se zadusí. Pokud necháme pouta příliš volná, ve snaze dát tomu druhému naprostou volnost, nakonec se z nich vyvlékne a zmizí. A my budeme nešťastní.

Není jednoduché najít tu pravou volnost nebo těsnost. Trvá to dlouho a musíme být velice trpěliví. A taky bychom spolu měli mluvit. O svobodě, o hranicích. Jednou ta správná pouta najdeme. Pak budeme skutečně zodpovědní za ty, kteří nám dovolili, abychom je k sobě připoutali.