Vzpomínka

Ostrov Brač, přístav su Petr, dvoumetrovými vlnami houpán na zádech s rukama za hlavou, Gitka strachy odháněla lodě, na skalce zvídavý domorodec, Co se vám stalo? Ale před rokem mi tu žralok ukousl nohu. Chvilka zaváhání: Žraloci tady žerou jen učitelky a smích znějící až do dnes. Padli jsme si do oka. Tak vznikla třetí verze mé asymetričnosti.

Hezké .-)

... ale...

Když jsem byl ještě malý, písek byl sluncem vysušený, moře rozbouřené, obloha modrá a nedával jsem si kameny do kapes ... to až teď si je tam dávám a občas přemílám v ruce, jako vzpomínky a moře bývá někdy smutné, obloha zamračená a písek mokrý ... mokrý od všech slz, co mi kdy zamlžily výhled ...

Krásný... milý...

Slunce mého života, opravdu pro Prince čekání na slunce je nesmírně důležité.

Díky, už surfují ve svých vzpomínkách.

Ve škole učitele zápasili s mou silnou dyslexii a proto jsem se víc soustředil na prázdniny, které do dnes miluji.

S Gitkou na tandemu nejezdíme na návštěvy, ale na prázdniny.

Ano.-)

A víš, že já taky říkám, že jedu na prázdniny? Zní to tak svobodně i tajemně zároveň.

...ach kde, že jsou ty prázdninové lásky....? 

 Magnifique 

Jsou v našich vzpomínkách

Merci Joseph

Děkujeme.

Velice poeticke, a zvlast, kdyz stojite na brehu more...

Ano, na břehu moře je vždy poeticky.-)